To, že něco takového zažiji na vlastní kůži, by mě nikdy nenapadlo. Vdávala jsem se v osmadvaceti, s mužem jsme spolu před tím chodili čtyři roky, z toho dva jsme spolu žili. Postavili jsme si domek na okraji naší vesnice a velmi brzy se nám narodily dvě děti. Tvořili jsme harmonickou rodinu.

O víkendu jsme jezdili na výlety, v týdnu se střídali s mužem u vaření večeří a psaní úkolů s dětmi. A pak se jednoho dne ozval mužův bratr, že ho žena vyhodila z bytu a on prý nemá kam jít. Samozřejmě jsme mu poskytli útočiště. Mohl se k nám nastěhovat prakticky okamžitě.

Život se švagrem

Docela nám to společné soužití fungovalo, máme velký dům, každý má svoje soukromí. Můj muž ale chodí pravidelně na noční služby, takže se stávalo, že jsem dvakrát týdně sledovala do pozdních večerních hodin televizi jen se švagrem. Jednou jsme spolu vypili celkem tři sedmičky. A on se zničehonic rozpovídal o tom, že jsem skvělá ženská, že měl jeho brácha velkou kliku.

Sexu jsem se nebránila

Najednou se přisunul blíže, začal mě líbat a já se ke svému úžasu vůbec nebránila… Pomilovali jsme se ještě ten večer. Ráno jsem z toho měla šílenou morální kocovinu. Se švagrem jsme se domluvili, že se to nebude nikdy opakovat, že se o tom nikdo nesmí nic dozvědět.

Naše předsevzetí nám vydrželo měsíc a pak jsme spolu znovu skončili v posteli. Vím, že je to šílené, ale já si tím vlastně jen kompenzuji svoji neslavnou manželskou situaci. Můj muž na sex nikdy nebyl, vůbec ho k životu nepotřebuje, ovšem já jsem jiného ražení. A se švagrem si v tomhle ohledu opravdu rozumíme.

Jak to bude dál?

Nevím, co bude dál, a zatím to neřeším. Jen doufám, že se o našich záletech manžel nikdy nic nedozví, vím, že by to nedopadlo dobře. Na druhou stranu si jsem jistá, že se švagrem bych žít určitě nechtěla, jeho klady totiž spočívají jen v postelových radovánkách.
Čtenářka Ilona