Příběh vdané čtenářky: Hledala jsem údržbáře a našla milence | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh vdané čtenářky: Hledala jsem údržbáře a našla milence

18. února 2012 | 11:25

Manželství s bohatým podnikatelem je snem nejedné z nás. Často však není o co stát. Z vysněného života se stává doslova zlatá klec pro stále osamělou ženu. Nejinak tomu bylo i u čtenářky Věry, které osud do cesty přihrál jiného muže. Takového, který si na ni udělá vždycky čas, dokáže jí naslouchat...

Mám všechno, o čem jsem kdy snila. Manžela, jenž se stará, děti, které jsou ve škole velmi šikovné, dům s velkou zahradou, neomezený účet. Klidně si můžu jet na dovolenou i několikrát za rok, do ciziny pozvat i svoje kamarádky.

Přesto nejsem tak úplně šťastná. Počítám se totiž mezi „zelené vdovy“, ženy, které nemusejí hnout ani prstem a díky svému muži mají všechno, nač si ukážou. Jen s ním nemůžou trávit dostatek času.

My dva se totiž v podstatě vůbec nevidíme, všechno řešíme po telefonu. A v posledních letech vlastně jen provozní záležitosti kolem domu a dětí. Já do práce nechodím, muž si přeje, abych byla doma a starala se o vše kolem rodiny. Zatím mě to docela baví, i když o dost méně než před lety. Hlavním problémem je to, že jsem stále sama. Muž se domů vrací v noci, děti mají po škole spoustu svých zájmů, kolikrát přespávají u kamarádů.

A tak se stalo to, co se dalo očekávat. Našla jsem si někoho, kdo mi naslouchá a umí si na mě udělat čas. Přitom to začalo nevinně. Sháněla jsem údržbáře, který by pro mě pravidelně zajišťoval drobné úpravy a opravy na domě. Dostala jsem doporučení na šikovného muže ve středních letech.

Zprvu vždy jen přišel, hodinu či dvě pracoval a po zaplacení odcházel. Při jeho asi čtvrté návštěvě jsme si ale začali povídat, já uvařila kávu, donesla čerstvou bábovku a najednou jsme zjistili, že náš hovor trvá už tři hodiny.

Nikdy by mě nenapadlo, že si někoho najdu, vůbec jsem o tom do té doby nepřemýšlela. Navíc byl ženatý a měl menší dítě. Jenže po čase jsme oba zjistili, že nás k sobě něco táhne. Najednou se u mě začal stavovat i častěji, než jsem potřebovala. Chyběli jsme si. Asi po půl roce oťukávání jsme skončili v naší manželské ložnici. Je to divné, ale výčitky jsem neměla vůbec žádné a nemám je doteď, kdy náš vztah trvá už druhým rokem. Prostě si ty hezké, občasné chvilky úžasného sexu nebo při sklence vína užívám.

Budoucnost neřeším, i když je pravda, že mám obavy, aby všechno neprasklo. Vím totiž, že by mi manžel tenhle krok nikdy neodpustil. Nevěra pro něho znamená konec vztahu. Navíc nevím, co bych si bez něho počala, nepracuji už pěknou řádku let a ve vystudovaném oboru jsem se dávno ztratila. Tajně doufám, že si třeba k sobě cestu ještě najdeme, že on svoje pracovní nasazení utlumí a bude mít na mě čas. V tom případě jsem totiž připravená okamžitě svůj vztah s milencem ukončit.

Čtenářka Věra

Autor: připravila: kac