Příběh čtenářky: Anorexie mi zkazila život, jedla jsem jen jablka a mrkev | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: Anorexie mi zkazila život, jedla jsem jen jablka a mrkev

28. ledna 2012 | 08:15

Čtenářka Zdena jako teenager podlehla tlaku okolí a nesmyslně začala hubnout. Přestala jíst a vypěstovala si anorexii. Pořád není vyléčená a jídlo vnímá jen jako prostředek k přežití.

Do svých šestnácti let jsem byla oplácané dítě, měla jsem mohutný zadek, silnější stehna a velká prsa. Když se kolem nás začali motat kluci, viděla jsem zcela jasně, že dávají přednost mým štíhlým kamarádkám.

Řekla jsem si, že se svojí postavou musím rozhodně něco udělat. Na sport jsem nikdy moc nebyla, takže jsem si podle svého uvážení upravila jídelníček.

Hubla jsem a cítila se báječně

Nejdřív jsem vyřadila sladkosti, pak jsem přestala večeřet, později i obědvat a nakonec jsem skončila u pár mrkví a jablek za den. Váha šla nádherně dolů a já se cítila báječně.

Jen mě trápilo, že jsem si musela pokoutně vymýšlet důvody, proč nemůžu večeřet s rodiči u společného stolu, tajně jsem také musela zbytky jídel schovávat do ubrousků i do kapes.

Cítila jsem se u toho hrozně, ale na druhou stranu mě hřál dobrý pocit, že konečně vypadám k světu. Kluci okolo mě začali kroužit, s několika jsem i chodila, ale po čase mě všechno začalo zmáhat.

Omdlela jsem ve škole

Sotva jsem ráno vstala a dobelhala se do školy, odpoledne jsem jen pospávala. A pak jsem ve škole párkrát omdlela a naši si pro mě museli přijet.

Až tehdy se mnou začala mamka mluvit o tom, co a jak vůbec jím. Přiznala jsem barvu a ona se málem zhroutila. Hned mě hnala k lékařce a začalo se řešit, jak a kde mě zase dají do kupy.

Nechala jsem se přemluvit, že si půjdu na pár týdnů lehnout do nemocnice. Tam se mi jakžtakž podařilo režim dodržovat, ale po návratu domů jsem k hladovění zase sklouzla. Opět následovala nemocnice, různé terapie apod.

Jídlo je promě nutné zlo

Dnes je to už pět let, s jídlem mám stále potíže. Vůbec si ho neumím vychutnat, beru ho jen jako prostředek, který mi zaručuje přežití. Bohužel.

Ač se přítel všemožně snaží, dokonce mi i vaří, nikdy se nezbavím pocitu, že si musím váhu hlídat a že pro mě zkrátka jakýkoli pokrm není důležitý.

Časem bych určitě chtěla rodinu, kupu dětí, ale je mi jasné, že jsem se kvůli anorexii odsoudila k jistým problémům. Jsem tak štíhlá, že mi lékaři moc šancí na otěhotnění nedávají.

Nejraději bych tu svoji tehdejší hubnoucí mánii nadobrou vymazala ze svého života. Zkazila mi budoucnost.

Čtenářka Zdena

Autor: připravila: Kateřina Pokorná, Kbak