Lizzie (21): Jí 60krát denně, a váží 25 kilo! | Pro ženy | Blesk.cz

Lizzie (21): Jí 60krát denně, a váží 25 kilo!

29. června 2010 | 14:48

Lizzie Velasquez (21) váží pouhých 25 kilo a má skoro nulovou hodnotu tuku v těle, ale je prvním člověkem, který vám řekne: "Nejsem anorektička."

Tahle dívka má pouhých 25 kilogramů, přitom jí až 60krát denně... • VIDEO: /Youtube/
Studentka Texas State University jí kalorickou stravu každých 15 minut, ale stále nepřibírá. Její váha nikdy nepřesáhne 25 kilogramů. "Vážím se pravidelně a i když přiberu jen pár gramů, mám hned obrovskou radost," říká Lizzie.

Mladá dívka z Austinu má velmi vzácnou zdravotní poruchu. Stejnou nemocí trpí jen pár případů z celého světa. Nemoc Lizzie zabraňuje přibrat, ačkoli denně zkonzumuje více než 60 jídel denně a s nimi až 8000 kalorií. "Denně jím porce chipsů a sladkostí, čokoládu, pizzu, kuřata, dorty, koblihy a zmrzlinu. Jsem vždycky smutná, když mě lidé osočují, že jsem anorektička," stěžuje si.

Problémy už od dětsví

Lizzie se narodila čtyři týdny před termínem porodu a vážila pouhých 1,2 kilogramu. Doktoři zjistili, že její matka měla v děloze málo plodové vody. "Řekli nám, že nemají ponětí, jak to dcera mohla přežít a že nikdy nebude schopná chodit, mluvit nebo mít normální život," svěřila se britskému deníku Daily Mail její matka Rita (45), která má s otcem Lizzie Lupem (44) další dvě děti. Sourozenci Lizzie Chris (12) a Marina (15) nemají žádné abnormální zdravotní potíže. Lizzie je jediná z rodiny s touto nemocí. "Museli jsme jí nakupovat oblečení v hračkářství v oddělení pro panenky, protože dětské oblečení na ni bylo moc velké," vzpomíná Rita.

Oslepla na jedno oko

Narodila se s hnědýma očima, ale když jí byly čtyři roky, její pravé oko se začalo zamlžovat a měnit barvu. Ustálilo se na modré a doktoři zjistili, že na toto oko oslepla. "Stále neví, proč se mi to stalo. Nyní mám tedy jedno oko modré a jedno hnědé."

Na střední škole si Lizzie našla přátele a lidé okolo ní si postupně začali zvykat na to, jak vypadá. "Když jsem tancovala s roztleskávačkami, vždy jsem byla až na vrcholu pyramidy."

Doktoři si neví rady

Navzdory úděsné prognóze se mozek, orgány i kosti Lizzie vyvíjely normálně, ačkoli byla vždy velmi malá. Ve svých dvou letech vážila pouhých sedm kilogramů, tedy jako zdravé pětiměsíční dítě. "Byla jsem normální, ale velmi štíhlá," říká Lizzie, která podstoupila nespočetně testů v Davidově lékařském centru v místě svého bydliště v Austinu. Výsledky jsou nejednoznačné.

Doktoři spekulovali, že by Lizzie mohla mít genetickou vadu, takzvaný syndrom De Barsy, ale brzy tento názor vyvrátili, protože zjistili, že Lizzie nemá problémy s učením. Lizzie zkoumali i genetičtí experti, ale diagnóza je stále neznámá. Když bylo Lizzie šest let, doktoři ji začali povzbuzovat, aby jedla takzvané kalorické bomby, tedy jídla s vysokým obsahem cukru, karbohydrátů a tuku. "Řekli mi, abych snědla cokoli, na co budu mít chuť, kdykoli budu chtít," říká Lizzie, která si nosí jídlo v tašce a ve svém bytě má pod postelí obří přepravku s jídlem.

V současné době není žádný typ léčby, kterým by Lizzie mohla být vyléčena, ale doktoři věří, že když bude stále jíst, jako to dělá teď, má šanci na normální život. Ona trvá na svém: "Jsem šťastná, jaká jsem, tento syndrom je mou součástí a já to tak beru."

Na pokraji smrti

Lizzie má slabý imunitní systém. Byla už mnohokrát v nemocnici jen proto, že měla nějakou běžnou, pro zdravé lidi bezvýznamnou, nemoc. Když jí bylo 16 let, skoro umřela, protože měla zánět slepého střeva. V 19 letech musela podstoupit velkou krevní transfúzi, protože její krevní buňky nepracovaly, jak měly, a Lizzie byla v kritickém stavu chudokrevnosti. "Byla jsem tak slabá, že jsem se nemohla zvednout z postele," říká a dodává: "Moji doktoři vůbec nechápali, jak je možné, že jsem stále naživu. V těle jsem měla polovinu množství krve, než jsem měla mít. Po transfúzi jsem se cítila jako nový člověk, bylo to skvělé."

Naděje?

Případ Lizzie fascinuje doktory z celého světa. Je součástí vědecké studie o genetice profesora z dallaské univerzity Abhimanyu Garga. Profesor Garg a jeho tým si myslí, že by Lizzie mohla mít formu NPS (Neonatální progeroidový syndrom), která způsobuje urychlení stárnutí, ztrátu tuku z obličeje a těla a degenareci tkáně. Lidé s touto nemocí často mívají obličej trojúhelníkového tvaru se známkami stárnutí a špičatý nos. Garg říká: "Jsem si vědom, že na světě je pouze malé množství lidí, které mají podobné příznaky jako Lizzie. Ještě ke všemu je každý případ mírně jiný. Ale Lizzie je šťastná, že má zdravé zuby, orgány a kosti. Nadále budeme studovat její případ a budeme se od ní učit."

Neztrácí optimismus

Lizzie neužívá žádné léky, ale spoléhá se na vitaminové doplňky. Doktoři si dokonce myslí, že by mohla být schopná počít přirozenou cestou dítě. Sama dodává: "Dělám všechny věci, které dělají moji přátelé. Nakupuji, chodím do kina i na párty. Ale nesnáším, když mě lidé pozorují nebo dělají hloupé poznámky. Když potkám nové lidi, říkávám: "Ahoj, já jsem Lizzie, mám tento vzácný syndrom, nejsem anorektička." "

Až dokončí školu, chce se Lizzie stát motivačním řečníkem. "Chtěla bych měnit lidské životy k lepšímu, ukázat jim, že když je člověk silný, dobře naladěn a má smysl pro humor, může zvládnout těžké životní útrapy."

Lizzie se také podílela na knize, která pojednává o jejích neuvěřitelných zkušenostech.

(zdroj: Dailymail.co.uk)


Autor: mivr