Středa 25. prosince 2024
Polojasno 3°C

Příběh čtenářky: Milovala jsem bohatství a muže hodnotila jen podle oblečení

Pro některé ženy je nejdůležitější co a za kolik mají na sobě.
31. prosince 2011 | 06:00

"Byla jsem tak povrchní," ořiznává dnes Dominika, která si užila všechno pozlátko bohatých. Ale i pád, když ji bohatý přítel opustil. Poučila se?

Dva roky jsem žila s Richardem v luxusu. Měl velmi slušné postavení, které mi imponovalo, protože jsem cítila, že odlesk jeho osobnosti a bohatství se přenáší i na mě.

Prostě byli jsme vytrženi z šedého davu, který se honil celý rok, aby mohl splácet hypotéky a jednou do roka si dopřál dovolenou v levném letovisku u moře. Ke štěstí mi zbývalo jediné – co nejdřív otěhotnět.

Najednou jsem byla jen milenka

Jenže pak se stalo to, co mě položilo. Jeden nepovedený večer zakončil sdělením: „Miláčku, to že se odstěhuji, přece neznamená, že se už nemusíme sejít nebo si na pár dnů někam zajet. Věř, že rád občas zůstanu i přes noc.“

Lehce mě při tom objímal kolem krku, na který mi chvíli před tím zavěsil řetízek s diamanty, které připomínaly slzy.

Představa, jak toto všechno řeknu matce, která mě už viděla v roli manželky někoho s velkým „N“, někoho, kdo je nejen známý, ale i přítel významných státníků, mě děsila.

Degradace do role pouhé milenky mě ničila. Po Richardově odchodu jsem rychle vytočila číslo kamarádky z dětských let, Sabiny. Ona jediná dokázala ustát moje manýry a období, kdy jsem vše měřila podle značek.

Zůstala mi věrná kamarádka

Nikdy mi moji povrchnost nezazlívala. Zvládla se mnou přežít i dvouleté období, kdy jsem chodila s Richardem a ji tím pádem docela zanedbávala.

Nějak mi totiž nešla dohromady s Richardovými přáteli, možná jsem se za ni za tu příslušnost k bezbarvé mase střední třídy styděla.

Byla jsem prostě hloupá. Ale vždycky, když jsem byla momentálně sama a nudila se, zatímco Richard odjel za byznysem, byla ochotná za mnou přijít a řešit „holčičí“starosti.

Když jsme si šly posedět ven, hodnotily jsme chlapy podle toho, co měli na sobě. Byla jsem to já, která to začala, a Sabina se mi přizpůsobila.

Když kolem nás prošel hezoun, ale měl na sobě cokoliv od Vietnamců, dostal název „Ťaman“. Lepší sorta byl „Butik“, skoro elegán „ten z Pařížské“ a někdo jako můj Richard se mohl pochlubit přezdívkou „Dior“.

Pravdu mi vmetla do tváře

Do telefonu jsem na ni vybafla, jestli by si nešla tentokrát sednout do blízké vinárny na dvojku, protože mám šílenou depku. Ochotně přikývla a už za hodinu jsme seděly u baru.

„Přišla jsem s tebou oslavit nově nabytou svobodu,“ řekla jsem jí na uvítanou. A hned jsem si uvědomila, jak lžu, styděla jsem se přiznat, že jsem na dně.

„Copak, vytočily tě zase ty dvě puberťačky z předešlých Ríšových manželství?“ snažila se mě rozesmát. „Tentokrát je to horší, nemá to prý už cenu,“ rozbrečela jsem se.


„Víš, kolikrát mě napadlo, že si Richard tvoji lásku jen pojišťoval drahými dárky, když se tehdy rozváděl. Měl strach, abys ho neopustila, aby mu někdo v těžkých chvílích stál po boku."

"Teď se oklepal a jako čerstvý padesátník chytá druhou mízu. Stejně by se mu nechtělo chovat další dítě, na to už byl moc pohodlný,“ vmetla mi konečně pravdu do tváře.

Odapsala jsem ho, měl vytahané tričko

„Podívej, normálního, fajn chlapa určitě brzy najdeš. Nepodléhej tolik představám a očekáváním své matky. Máš perfektní exteriér, a když si trochu pozměníš hodnoty ve svém interiéru, bude zase všechno oukej, uvidíš,“ dodala.

Musela jsem uznat, že má vlastně pravdu. A právě ve chvíli, kdy jsem chtěla zareagovat, přerušil náš hovor vysoký, pohledný, asi pětatřicetiletý muž: „Dobrý večer, je tu volno, dámy, můžu si přisednout?“

Když jsem sjela pohledem od obličeje dolů a viděla vytahané tričko a nepříliš padnoucí sako, nenamáhala jsem se už podívat na boty a znechuceně jsem odpověděla:„ Ne, to tedy nemůžete, čekáme společnost.“

Sabina na mě vykulila oči a zaklepala si na čelo. Hned poté, co muž s trochu ironickým úsměvem odešel, mi se zadržovaným smíchem řekla: „Víš, koho jsi právě odpálkovala? Kdybys občas četla jiné časopisy než ty o hadrech a kosmetice, věděla bys,

že ten podle tebe „Ťaman“ patří mezi patnáct nejbohatších svobodných mužů v Česku.

Vidíš, právě nasedá do vozu, který ani tvůj Richard nikdy neměl.“ Doslova jsem do sebe vlila koňak, který jsem měla na stole a poprvé v životě jsem sama sebe nazvala blbečkem se značkou.

Čtenářka Dominika

Autor: Kateřina Pokorná, Kbak