Když jsem se před třiceti lety vdávala, vůbec jsem netušila, koho si beru. Tenkrát jsem byla mladá, zamilovaná holka, která měla pocit, že ji čeká jen vše krásné. Jak moc jsem se spletla, mi došlo záhy po svatbě.

Když se totiž manžela naši známí ptali, proč si vzal o dvacet let mladší ženu, odpovídal jim, že si ji může vychovat k obrazu svému, že chce, aby poslouchala. A tak se také stalo…

Kromě poslouchání jsem mu musela odevzdávat vždycky celou výplatu, dárek k narozeninám jsem nedostala nikdy, o květině jsem si mohla nechat jen zdát. Když nebylo po jeho, dostala jsem facku. Nikdy mi neřekl, že se mu líbím nebo že mi něco sluší. Jen mluvil o mých nedostatcích.

Rozvod byl bouřlivý

Celé manželství jsem citově strádala a bojovala s velmi nízkým sebevědomím. Upnula jsem se proto hlavně na děti, ty mi dávaly sílu jít dál a vůbec žít.

Když vyrostly a opustily dům, rozhodla jsem se pro rázný konec našeho manželství.

Můj muž sice zpočátku dělal potíže, ale naštěstí po pár měsících k rozchodu svolil. I tak byl rozvod velmi bouřlivý. Když to všechno skončilo, vydechla jsem si.

V restituci jsem získala nějaké peníze a mohla jsem si dovolit koupit byt.
Odstěhovala jsem se do sousedního města a začala nový život. Bylo mi najednou skvěle, jako kdyby mi narostla křídla.

Byla jsem pořád ušlápnutá

Jen jsem se zařekla, že mi už žádný muž nesmí přes práh. Neměla jsem vůbec potřebu někam chodit, užívala jsem si klidu.

Když jsem náhodou vyrazila do lázní, seděla jsem takříkajíc v koutě, neuměla jsem se bavit.

Léta převýchovy na mně zkrátka zanechala značné stopy. Po čase jsem se rozhodla, že by mi společníka mohl dělat alespoň pes.

Když jsem si ho pořídila společně jsme vyráželi na dlouhé procházky i víkendové túry.

Znovu jsem rozkvetla

S ostatními pejskaři v okolí jsem alespoň postupně prohodila pár slov.
A jednou se mezi nimi objevil čerstvě přistěhovaný, elegantní, příjemný vdovec.

Byl milý, lichotil mi, jen tak mi občas přinesl do parku květiny. Líbilo se mi to, konečně jsem se zase cítila jako opravdová žena.

Po pár týdnech jsme spolu začali chodit a po roce i žít. Děti mi dnes říkají, že jsem díky novému příteli doslova rozkvetla. A mají pravdu.

Jsem šťastná a užívám si současnou pohodu. Jen stále ještě neumím přijímat lichotky, vždycky se červenám jako malá holka.

Čtenářka Ivana

Příběh čtenářky: Manžel mě chtěl zbavit svéprávnosti!