4°C
Daniela byla jedináček a vyrůstala jen s matkou. „Na dětství mám moc hezké vzpomínky. V mých 11 letech si ale matka našla nového partnera a o dva roky později se jim narodila dvojčata. Měla jsem najednou pocit, že si mě doma nikdo nevšímá,“ popisuje začátek svých problémů s příjmem potravy. Daniela navíc rychle vyspěla. Mezi spolužačkami byla první, které začala růst prsa, a postava se jí zaoblila do ženských tvarů.
„Dost jsem si kvůli tomu užila. Holky, které mi záviděly zájem spolužáků, se mi posmívaly, že mám zadek jak kobyla. Pokaždé, když jsem vybalila svačinu, radily mi jízlivě, že bych se neměla tolik cpát. Tak jsem je poslechla,“ vypráví. Svačiny začala vyhazovat a peníze na obědy se hodily na nákup nového oblečení, na které doma v rozpočtu nikdy nebylo dost peněz. A Daniela začala hubnout.
Mám novou dietu, mami
„Doma nikdo neřešil, že skoro nic nejím. Matce jsem vysvětlila, že nechci přibrat. Chápala mě, sama neustále držela nějakou dietu, protože se jí nedařilo zhubnout to, co nabrala v těhotenství. Dokonce jsme se v hubnutí podporovaly. Pro mě to znamenalo, že jsme byly spojenkyně. Dieta bylo téma, o kterém si máma našla čas mluvit,“ vypráví Daniela o svém boji za matčinu pozornost.
Kromě toho, že jsem téměř nejedla, jsem taky začala cvičit. „Každé ráno i večer jsem dělala stovku dřepů a sklapovaček a všude jsem chodila pěšky. Peníze na tramvajenku jsem si šetřila na nové džíny, protože staré mi byly
Omdlévala jsem hlady
Za čtyři měsíce zhubla z 50 na 41 kilo. V té době měřila 172 cm a podařilo se jí shodit všechny obliny, kvůli kterým byla ve škole středem pozornosti. Jenže s nezdravou ztrátou váhy přišly i zdravotní problémy. „Pořád mi byla zima a cítila jsem se strašně zesláblá. Jednou jsem dokonce omdlela v koupelně,“ vzpomíná. Právě tehdy si její příliš kostnatné postavy všimla učitelka tělocviku a zavolala si do školy Danielinu matku.
„Tělocvikářka mámu upozornila, že bych mohla mít poruchu příjmu potravy. Poradila jí, ať mě víc hlídá. Máma se mě zeptala, jestli mám nějaký problém, ale řekla jsem jí, že jím normálně a zhubla jsem díky cvičení. To jí naštěstí stačilo, ale stejně mě začala kontrolovat. Musela jsem před ní večeřet a snídat. Celkem rychle jsem ale přišla na to, že se jídla můžu na záchodě rychle zase zbavit, když si strčím prst do krku,“ vypráví Daniela.
Prázdniny na psychiatrii
Ve čtrnácti letech její váha klesla na 37 kilogramů. Začaly jí padat vlasy a z častého zvracení měla zcela zkažené zuby. Její oslabený organismus nebyl schopný se bránit virům a právě to jí nakonec nejspíš zachránilo život. Ve škole propukla chřipková epidemie a nemocnou Danielu vzala matka k dětské lékařce. Té stačil jediný pohled na trčící žebra a propadlý hrudník a měla jasno. Okamžitě zařídila dívce pobyt na dětském oddělení v psychiatrické léčebně, kde Daniela nakonec zůstala tři měsíce.
Po propuštění sice chvíli dodržovala stanovený jídelníček a vypadalo to, že je z nemoci venku, ale přechod na střední školu a s ním spojený stres se stal spouštěčem další ho kola hubnutí, extrémního sportování a zvracení. „Když dneska vzpomínám na své dospívání, jediné, co si vybavím, jsou zážitky spojené s jídlem. A taky pobyty v nemocnici,“ konstatuje smutně Daniela, které se podařilo poruchy příjmu potravy porazit až ve dvaceti letech.
Konečně happy end?
„Momentálně jsem jsem zdravá a věřím, že jsem se anorexie zbavila nadobro. Snad to tak i zůstane. Postavu si hlídám pořád, toho se asi už nikdy nezbavím, ale držím se na zdravé váze, kterou mi schválili v nemocnici. Studuju teď na vysoké škole a už dva roky bydlím s přítelem. Ten o mé hubnoucí minulosti ví všechno a dává pozor, abych jedla pravidelně. Doufám, že už mám období anorexie navždycky za sebou,“ uzavírá Daniela své vyprávění.
Ptejte se na otázky související s anorexií, poruchami příjmu potravy a výživou obecně. V úterý v 11 hodin vám na ně odpoví výživový odborník RNDr. Petr Fořt.
Další dil: Slavné anorektičky: I hvězdy se trápí hlady
