Donna Blanks (†32) od života nechtěla nic jiného než dítě. Dlouhých třináct let se snažila otěhotnět. Když už si s přítelem Gary Thomasem mysleli, že je to nemožné, jako zázrakem Donna přišla do jiného stavu.
Lékaři ji ale před těhotenstvím varovali. Donna totiž od dvanácti let trpěla cukrovkou a brala léky na ledviny. Doporučovali jí jít na potrat. To ale v žádném případě Donna nechtěla připustit. Předčasně pak porodila chlapečka a třináct měsíců po jeho narození zemřela na selhání srdce.
„Stát se matkou byla jediná věc, kterou má dcera chtěla. Věřila, že je to zázrak, když zjistila, že je těhotná. Obětovala by cokoli, aby ochránila nenarozené dítě. I sama sebe. Neexistovalo nic, co by ji mohlo zastavit. Chtěla mít dítě, ať to ona sama přežije, nebo ne,“ říká Donnina matka Sallie (52).
Nesměla brát své léky
„Pracovala jako pomocná sestra. Zdravotní problémy měla už z dob, kdy byla v pubertě. Myslela si, že nikdy nebude mít děti, ale narodila se, aby se stala matkou. Když zjistila, že je těhotná, nebylo nic na světě, co by jí mohlo zabránit v tom splnit si svůj sen,“ pokračuje Sallie.
Když Donna otěhotněla, nesměla dál brát své léky na ledviny. Trpěla hroznými bolestmi. Pak se jí předčasně, v sedmadvacátém týdnu těhotenství, narodil syn Cade. Vážil pouze něco málo přes půl kila.
Zdravotně na tom nebyl opravdu nejlépe. Měl potíže se srdcem. Prošel si třemi operacemi. Z lékařské péče ho propustili po třech a půl měsících. A zatímco on sílil, jeho maminka slábla a ztrácela se před očima.
Marná snaha doktorů
„Donna byla šťastná, ale její zdraví se postupně zhoršovalo. Místo toho, aby z ní vyzařovala krása novopečené maminky, nevypadala vůbec dobře. Ale moje dcera byla bojovnice a o synka se s naší pomocí starala. Doktoři jí řekli, že bude muset podstoupit operaci ledvin. Její otec a bratr se mohli stát jejími dárci,“ vypráví smutným hlasem Sallie, Cadeho babička.
Jenže pak Donna začala mít problémy i se srdcem, což znamenalo, že transplantaci nemohla podstoupit. To už musela ležet v nemocnici. Život jí po pár dnech ležení v jedné waleské nemocnici ukončil srdeční záchvat. Lékaři jí ožčtyřicet oživovali, ale jejich snažení bylo marné. Donna už se neprobudila.
Budou mu o mamince vyprávět
„Čas strávený s Donnou byl krátký. Byla to úžasná osoba, která stále dělala něco pro druhé. Byla opravdu jedna z milionu. Nikdy se ní nezapomene,“ vzpomíná na svou milovanou ženu Gary. Tomu teď se staráním o malého Cadea pomáhá mimo jiné babička Sallie.
„Nic vás nedokáže připravit na okamžik, kdy se dozvíte, že vám zemřelo dítě. Všichni jsme z její smrti zdrcení a je nám líto, že Cade bude vyrůstat bez maminky. Ale jsme na ni moc pyšní, že bojovala, aby nám dala krásného vnoučka. Jsme šťastní, že ho máme. Až bude větší, budeme mu vyprávět, jak úžasná byla jeho maminka. Donnu v něm vidím a doufám, že až vyroste, bude mít její povahu a krásné, vlnité vlasy. Víme, že na ni bude pyšný.“