Kristy by měla důvod být naštvaná na svět. Když ji bylo jedenáct týdnů, maminka si všimla, že na těle dcery není něco v pořádku. „Hned jak se narodila vuiděla jsem si několik divných hnědých skvrn. Na krku měla vystouplou bulku,“ vypráví Kirstyna matka Julie. „Víte já také trpím stejnou nemocí jako moje holčička, ale zdaleka ne v tak rozsáhlém stádiu,“ svěřuje se dál. Julie věděla, že je padesáti procentní možnost, že její potomek hrozivou nemoc zdědí. Jako každá žena toužící po dítěti doufala v nejlepší možný scénář. Nesplnil se.

Šance padesát na padesát

Kristy byla diagnostikována neurofibromatózou. Genetickou nemocí, která způsobuje růst mnoha malých nádorů na konečcích nervů uvnitř nebo na vnějšku těla. Nemoc postihuje nervový systém a může vést i k předčasné smrti.

I přes strašlivou diagnózu měla Kristy normální dětství. Příznaky se sice projevovaly, ale nepůsobily agónii. Do osmi let byla normální holčičkou, která pocítí bolest akorát z odřeného kolene. Pak ji lékaři diagnostikovali skoliozu. Nádory začaly Kristy růst po celé páteři a deformovaly ji. I když to byla špatná zpráva, rodina neztrácela naději. A malá Kristy se už tenkrát rozhodla, že se nevzdá.

Nesobecká Kirsty

Rodiče a Kirstyn starší bratr, který nemoc po matce nezdědil, ji přihlásili do charitativního programu. Dětem jako ona plnil sny. „ Díky němu jsem mohla jet i na výlet, bylo to úžasné,“ vzpomíná dívka. „Potkala jsem tam jednu milou holčičku, staly jsme se kamarádkami. Bohužel chvilku potom umřela,“ pokračuje dál Kristy. Tak se malá dívka poprvé setkala se smrtí. Také se seznámila s ostatními dětmi, které na tom byly ještě hůř než ona. A právě proto, se rozhodla bojovat, co ji síly stačí. „Výlet Kristy hodně změnil. Začala s tatínkem navštěvovat stejně nemocné děti, aby si navzájem dělaly radost,“ vypráví Julie.

O rok později, když bylo Kristy devět musela začít nosit postroj, aby páteř zůstala vzpřímená. Nosila ho dvacet tři hodin denně. Trochu ji ulevoval od věčné bolesti. Na nepříjemný plastový krunýř, ve kterém se malé děvče skoro nemohlo pohnout, nosila dalších šest let. Každý den. „ Ve čtrnácti jsme Kristy poslali na první operaci. Chirurgové jí páteř zpevnily titanovými dráty,“ vypráví Julie. „Odstranění nádorů bylo moc riskantní. Mohli ji poranit páteř a navždy ji paralyzovat.“

Čtrnáctiletá holka v pubertě musela celé tři měsíce skoro bez pohybu ležet upoutaná na nemocniční lůžko. Ale to ji v boji s nemocí ještě podpořilo. Rozhodla se, že pomůže všem dětem ve stejné situaci jako ona. Založila charitativní akci. Doposud dokázala na pomoc druhým vybrat skoro dva a půl milionu korun. Pomohla stovce dětí. A rozhodně nekončí.

Boj pokračuje

„Je to úžasná mladá dáma,“ říká o Kristy manažerka, která organizaci pro pomoc nevyléčitelně nemocným dětem spravuje. „Nejen, že bezelstně pomáhá všem okolo, ale hlavně jde ostatním dětem úžasným příkladem. Díky ní mají pocit, že na světě jsou i kvůli něčemu jinému, než je utrpení.“

Kirsteniny zásluhy ji ale bohužel nepomohou vyhrát bitvu s vlastní nemocí. Bolesti stále pokračují. Podstoupila několik operací. Při každé jí doktoři odstranili pět nádorů, po kterých zůstaly ošklivé a hluboké jizvy. „Nikdy si nestěžuje,“ říká s hrdostí v očích dívčina matka. „Je pro mě to nejstatečnější dítě pod sluncem. Miluji ji víc, než slova dokáží popsat.".