Pomohli mi odpovědět přes internet na inzerát. Ten muž vypadal na to, že měl v životě opravdu smůlu.

Jeho první žena ho dva roky podváděla s jeho nejlepším kamarádem. Litovala jsem ho. Hned po našem seznámení se ocitl na JIPce. Zkolaboval, nejedl a nepil, stoupal mu tlak, těžce nesl rozvod a se svým zdravím vyloženě hazardoval. Se synem jsme za ním pravidelně chodili na návštěvy. Upnul se k nám a my k němu. Chtěla jsem zase rodinu a on se naštěstí začal uzdravovat a byl plný života.

Scházeli jsme se častěji. Rok a půl jsem bydleli každý zvlášť a pak jsme začali žít spolu všichni tři. Přemlouval mě ke svatbě a já si myslela, že je to proto, že nás má rád a že chce také rodinu. Opak byl pravdou. Chtěl nás jen ovládat, ponižovat, urážet a tyranizovat. To jsem bohužel tenkrát nevěděla.
Nakonec jsme se vzali. Sliboval, že nás bude na rukou nosit, ale spíš těch rukou používal proti nám. Jeho psychický a fyzický teror vyvrcholil jednoho pátečního večera. Z dovolené mě povolali do práce, někdo onemocněl a já musela nastoupit do služby i v neděli, a to byl kámen úrazu. Domluvil si totiž, že pojede ke známým do hospody, a chtěl, abych jela s ním. Rád sedával u piva a klidně jich vypil třeba třináct. Zpočátku se přede mnou držel, abych nic nepoznala...

Psychických následků se nikdy nezbavím.

Autor: ilustrační foto: SHUTTERSTOCK.COM

To, že s ním nepojedu, vyřešil fyzickým napadením (ještě že syn nebyl ten víkend doma). Vykřikoval, že nejsem pro rodinu, ať raději zůstanu nezaměstnaná. Vystupňovalo se to natolik, že jsem chtěla volat policii, ale vzteky mi rozšlapal mobilní telefon. Mrštil se mnou proti zdi a sprostě mi nadával. Brečela jsem bolestí, a když jsem se vzchopila, šla jsem zvracet. Řval na mě, že to jen hraji a že jsem hysterka. Odmítl mě pustit na ošetření a zamkl se se mnou v bytě. Nevím, za jak dlouho šli po chodbě sousedé, ale lekl se a odešel.

Byla jsem ráda a rychle jsem utekla k sestře. Rodina mě odvezla do nemocnice, kde si mě nechali s otřesem mozku a naraženou páteří. První kroky mého muže nevedly za mnou, ale k bankomatu, kde kompletně vybral náš účet. Fyzicky už se cítím lépe, ale psychické následky mám na celý život. Držím se jen kvůli synovi. Vím, že některé ženy jsou na tom podobně nebo i hůř. Prosím a žádám je: „Nedejte na mužské sliby, že se to nebude opakovat. Bude se to opakovat stále, dokud s nimi budete žít.“

Čtenářka z Mělníka