4°C
„Lidová psychologie říká: Ten člověk mi nějak nevoní. Není to náhoda, odráží se v tom mnohogenerační zkušenost a je to velmi důležitý ukazatel – právě i sexuální přitažlivosti. Je to velice složitý jev. U zvířat například mluvíme o feromonech, což jsou molekuly nesoucí vůně a pachy. Hmyz je schopen je rozeznat na kilometry daleko. Stačí přitom jedna dvě molekuly a samečci už vědí, kde je samička, aby za ní mohli letět. U lidí máme odoranty. U žen se vylučují okolo dvorců bradavek, na temeni hlavy a také kolem vaginálního otvoru. U mužů především v podpaždí,“ vysvětlil nám profesor Weiss.
„Odoranty, neboli vůně, s sebou nesou mnoho informací. Především tu, zda je, nebo není člověk pro daného jedince vhodného pohlaví. Také nesou informaci o zdravotním stavu, protože to je z hlediska přitažlivosti také důležité. Především nesou informace o imunitě. Každý z nás si nese soubor genů MHC, který právě určuje naši imunitu. V zájmu evoluce vždycky bylo, aby se dohromady dali lidé, kteří mají tento soubor genů co nejodlišnější. Je to kvůli tomu, že jejich potomek potom bude mít mnohem širší spektrum, jež ho bude chránit proti nepříznivým patogenům, tudíž bude mít mnohem vyšší pravděpodobnost přežití. Čím má tedy člověk odlišnější MHC, tím více nám bude vonět.“
Profesor Weiss své tvrzení podložil také pokusem, který byl proveden, aby se zjistilo, jak kdo komu voní. „Muži na sobě nosili dva dny trička, nemyli se, nejedli kořeněná jídla, nepoužívali kosmetiku a po dvou dnech nošení dali trička do nádobek, ke kterým výzkumníci poté vodili ženy. Ty k nádobkám čichaly a měly určit, které pachy jsou pro ně nejpřijatelnější a které nejméně přijatelné. Když posléze došlo ke srovnání MHC, jasně se potvrdila tato teorie.“
Na to, zda se během života může něco změnit, neexistují ještě žádná zkoumání, ale sexuolog Weiss je přesvědčen, že pokud je něco zakódováno v naší DNA, je to neměnné. Bude-li vám tedy jednou někdo vonět, bude vám vonět už napořád.
