„Když se žena zamiluje, chová se ještě méně racionálně než zamilovaný muž. Často za sebou palí všechny mosty a jde za svou láskou,“ vysvětlil mi pan profesor Weiss a pokračoval: „Zamilování se v lidové mluvě říká: být opilý láskou. V mozku se v tomto stavu tvoří hormony a transmitery, které připomínají svým složením budivé aminy. Takže to znamená, že jsou to endogenní drogy. Drogy, které si mozek sám produkuje. Lidé, když jsou zamilovaní, jsou zfetovaní, a proto se nechovají racionálně.“
V takovém stavu se nedá prožít celý život, protože nasazuje našemu úsudku růžové brýle. Ty po vystřízlivění spadnou a může se stát, že zjistíme, že ten, do koho jsme se zamilovali, vůbec není takový, jak jsme se domnívali.
Jak dlouho trvá zamilovanost?
Profesor Weiss proto uklidňuje, že naštěstí zamilování netrvá celý život. "Pokud byl už někdo někdy zamilovaný, tak ví, že je to stav zúženého vědomí. Kdyby byl člověk zamilovaný celý život, tak by pravděpodobně nic kloudného nevytvořil," dodává.
Zamilování je prostě jen dočasný stav. Mozek si sice na endogenní drogu zvykne, ale ona přestane působit. Proto si mnohá z nás, když skončí zamilování, což je v průměru tak do dvou let, najednou řekne: Kam jsem dala oči, vždyť my nemáme nic společného! "Nebo si po dvou letech uvědomí, že to je ten člověk, se kterým chce strávit zbytek života," uzavírá Petr Weiss.