Příběh Petry (32): Pochopení je nejdůležitější
Viktora jsem potkala, když mi bylo dvacet. Byli jsme do sebe strašně zamilovaní a milovali jsme se, kde to šlo. To trvalo osm let. Během té doby jsme oba nastoupili do zaměstnání a nakonec jsme společně koupili dům a o rok později se vzali.
Sváteční sex
To, že jsme se spolu přestali milovat, nebylo vědomé rozhodnutí. Vedli jsme hodně rušný život, měli náročná zaměstnání, takže jsme byli unavení, přepracovaní. Navíc měl každý z nás trochu jiný rytmus. Často se stávalo, že zatímco jeden vstával, druhý šel spát. Začalo nám připadat, že jakékoli byly fyzické důvěrnosti tak nějak vynucené a my jsme to dělali spíš proto, že se to mezi manželi má, než proto, že bychom chtěli. Čím déle jsme spolu byli, tím méně sexu jsme měli. Týdny se změnily na měsíce a nakonec jsme si uvědomili, že máme sex jen výjimečně.
Jsem normální?
I když mi sex vůbec nechyběl, vzbudilo to ve mně určité otázky. Není se mnou něco v nepořádku? Je to normální? Nemá se mnou manžel sex, protože už mě nemiluje nebo ho nepřitahuji? Jenže Viktor se zdál být v pohodě. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem sebrala odvahu se na to zeptat. Jednou večer jsem se ale konečně odhodlala, ačkoli jsem měla hodně velký strach, že vytáhnout toto téma může vést k rozpadu našeho manželství.
Manžel je na tom stejně
Manžel přiznal, že má podobné myšlenky a pochybnosti o tom, zda je pro mě ještě přitažlivý. Nakonec se z toho stal ten nejupřímnější rozhovor, který jsme spolu kdy vedli. Mluvili jsme o tom, co chceme, co cítíme a jak se sex stal něčím, co pro nás oba není až tak důležité. Naše šťastné manželství trvá už čtyři roky a vlastně ani nedokážu říct, jak dlouhá doba uplynula od našeho posledního milování. Sex pro nás není důležitý a ani o něm moc nepřemýšlíme. Pro nás oba je důležitější spolu komunikovat, udělat si čas jeden pro druhého a vědět, že to, co děláme, dává smysl.
Příběh Dany (40): Děti nás změnily
Můj příběh je jako z učebnice. Tak, jako asi u spousty jiných párů, sex u nás doma skončil s příchodem dětí. Před dětmi jsme spolu s manželem spali jednou až dvakrát týdně, po prvním dítěti nastala roční pauza. Měla jsem komplikovaný porod a na milování neměla ani pomyšlení. Protože jsme ale chtěli druhé dítě, začali jsme s manželem znovu intimně žít. Po půl roce jsem otěhotněla.
Bylo mi hodně špatně
Druhé těhotenství bylo ale úplně jiné než první. Neustále mi bylo špatně a představa sexuálního života mě děsila. Manžel to chápal. Ani po porodu se ale situace nezměnila. Nespíme spolu už více než sedm let. Vlastně nám to oběma vyhovuje. Jsme sehraná dvojka, náramně si rozumíme, ve všem se shodneme, vyjdeme si vstříc. Na sex ale spolu chuť nemáme.
Místo milování masáže
Náš vztah ale fyzično potřebuje. To, že se pravidelně ne milujeme, neznamená, že se nedokážeme pohladit nebo pomazlit. A místo sexu provozujeme pravidelné vzájemné masáže, které nás dokážou příjemně uvolnit i naladit. Navíc se oba v tu chvíli cítíme milovaně. Prostě nám to ve vztahu stačí a vyhovuje. Když to vyprávím svým kamarádkám, tak mě vůbec nechápou. Já sex ale k životu vážně nepotřebuju a Robert podle všeho také ne. Je nám spolu i tak dobře.
Další zajímavé články naleznete v novém čísle Blesku pro ženy. Seženete ho na stáncích nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat v našem iKiosku ZDE >>>