Ženy se svěřily: Máme oddělené ložnice a jsme spokojené! | Pro ženy | Blesk.cz

Ženy se svěřily: Máme oddělené ložnice a jsme spokojené!

  • 8. března 2020 | 06:00

    Pro mnohé z nás je společná postel jakýmsi symbolem partnerství. A když nám kolegyně s nadšením vypráví, že nesdílí s partnerem společnou ložnici a je to skvělé, hned nás napadne, jestli je u těch dvou všechno v pořádku... Přitom se nemusí jednat o žádnou krizi, ale o partnerskou dohodu, která lásce vůbec nepřekáží. Naopak jí svědčí!

    Pro někoho je taková situace nemyslitelná a skutečně znamená partnerské odcizení. Spaní v jedné společné posteli má v partnerském vztahu samozřejmě mnoho plusů. Každodenní společné usínání a probouzení podle psychologů utužuje partnerský vztah. Ale věřte, že existují i důvody, kdy oddělené ložnice jsou naopak záchranou vztahu. Chrápání, rozdílné biorytmy, pláč kojence, komfort vlastní postele… To vše jsou nejčastější důvody, proč mnohé páry s přibývajícími léty volí oddělené spaní. Od určitého věku a délky společného života už totiž pro partnerství není až tak důležitý sex, ale to, jak dobře se vyspíme, jak si odpočineme, zda jeden druhého neomezujeme. Zastánci oddělených ložnic se shodují, že díky kvalitnějšímu odpočinku se oba ráno probouzejí svěžejší, mají více energie, daří se jim lépe zvládat úkoly všedního dne, ale i problémy, kterým každého z nás život vystavuje. To má zpětně blahodárný vliv i na jejich společné soužití. Své o tom vědí právě tyto ženy, které s partnerem nesdílí jednu postel a které na tento model nedají dopustit.

  • Dobrá rada na začátek!

    ložnice
    ložnice
    Autor: iStock

    Předtím, než si přečtete jejich zkušenosti, mějte na paměti, že oddělené ložnice nejsou pro každého, každý pár to má nastavené jinak a také společné spaní prožívá jinak. To, co třeba vyhovuje dokonale vašim známým, nemusí být vůbec pro vás ideálním řešením. Proto než si seberete peřiny a přesunete se do jiného pokoje, proberte to společně v klidu a po všech stránkách. Pokud se na tom dohodnete oba bez nátlaku, uvidíte v tom výhodu a řešení nevyhovující situace a důvod této změny bude ryze praktický a prospěje psychice a zdraví vás obou, pak je vše v nejlepším pořádku. Vyvarujte se ale podobných řešení, kdyby se jeden měl cítit špatně. A určitě to neberte jako záchranu, pokud se váš vztah hroutí z jiných vážných příčin, jako jsou citové vyhoření či nevěra. Odchod ze společné ložnice naopak krizi ještě prohloubí. Univerzální rada, jak by měli partneři spát, neexistuje. Ani odborníci se v tomto neshodnou a dělí se na dva tábory. Co je pro jednoho nepřípustné, může být pro druhého ideální možnost. Oddělená ložnice je zkrátka věc, kterou si musí vyřešit k vlastní spokojenosti každý partnerský pár sám.

  • Jeho chrápání mě neskutečně vytáčelo

    oddělené ložnice

    Urputné chrápání mého muže jsme řešili několik let. Bylo to tak hlasité, jako by vedle vás někdo řezal dříví. Bohužel nepomohly ani babské rady, ani „zázračné kapičky“. A chirurgický zákrok odmítl. Jenže já se nehodlala smířit s tím, že budu každou noc trpět a ráno budu jako mátoha. Kolikrát jsem měla pocit, že jsem spala snad jen pět minut. Byla jsem pořád unavená a podrážděná a na nic jsem neměla pochopitelně sílu ani energii. I v práci jsem dokonce několikrát vytuhla při poradě, a byl to pořádný trapas. Proto oddělené ložnice byly pro nás jedinou záchranou. A to i našeho společného života. Zjistila jsem totiž, že se mi postupem času manžel zprotivil úplně celý, a odmítala jsem nejen sex, ale i "obyčejné" intimnosti. Manžel se sice nejdřív nechtěl vzdát pohodlné postele v ložnici, ale našli jsme řešení. Do obýváku jsme koupili kvalitní rozkládací gauč a byl spokojený. I když ho i teď občas i přes zavřené dveře zaslechnu, je to strašná úleva. Mám zase dost spánku a energie, a tak i mnohem lepší náladu.

    Tereza, 39

  • Oddělené ložnice nám zlepšily sexuální život

    oddělené ložnice

    My jsme se několik let snažili s mužem v ložnici sladit nebo spíše najít nějaký kompromis. Ale často to končilo hádkou nebo špatnou náladou jednoho z nás. I když si ve spoustě věcí rozumíme, usínací zvyky a biorytmy máme naprosto odlišné. Já kolikrát padám už v devět do postele. Ráno totiž vstávám v pět do práce. Zato manžel neusne dřív než ve dvanáct. Kolikrát buď ještě pracuje, nebo před usnutím kouká na televizi. Dokonce přišel s tím, že jednu dáme do ložnice, ale to jsem striktně odmítla. Vadí mi při usínání malá lampička, natož záření z televize. Zkrátka potřebuju tmu a ticho. Jsem také ráda, když je v ložnici teplo, ale manžel zas pořád větrá. Je to někdy k vzteku. Jednou jsem tedy ustoupila já, podruhé on. Ale mělo to velký vliv na náš vztah i intimnosti. Tak jsem prostě přišla s tím, že bude pro nás oba nejlepší, když se každý vyspíme jinde a podle svých představ a potřeb. Manžel nejdřív bručel, že se úplně odcizíme. Ale opak se stal pravdou. Upravili jsme jeho pracovnu a dali tam postel. A jsme spokojení oba. A paradoxně se zlepšil i náš sexuální život. Nejen dobrá nálada z kvalitního spánku udělala své. Tohle malé odloučení má paradoxně skvělý účinek. Máme na sebe mnohem víc chuť, a navíc můžeme střídat i místa pro milování. A když pak po delší době zas usneme třeba ve společné náruči, má to své kouzlo jako na začátku vztahu.

    Alena, 45

  • Spím v pokoji se synem, ale nijak nelituju

    oddělené ložnice

    Petra s manželem se dohodla na oddělených ložnicích v době, kdy se jim narodil syn. "Honzík se budil snad co dvě hodiny. A tak jsem ho nechávala často spát mezi námi a rovnou ho kojila. Jenže často to manžela vzbudilo a měl prý pořád blbý pocit, že malého zalehne. Ráno byl pak samozřejmě nevyspalý a hodně nevrlý. Já sice taky, ale já aspoň zůstala doma a měla jsem naději, že to třeba na chvíli přes den dospím. Jenže manžel musel fungovat ve firmě na sto procent. Vedl jednání či školení a potřeboval být fit. A tak jsme se dohodli, že se na nějakou dobu odstěhuju k malému do pokojíčku. Ale nakonec se to trochu víc prodloužilo. Syn je už sice čtyřletý, ale já u něj pořád spím. Samozřejmě se už tak často nebudí, ale bývá bohužel dost nemocný. A jednou v noci se málem udusil. Od té doby mám o něj strach a chci mu být nablízku. Jsem tak klidnější a manžel to chápe. I když nevíme, na jak dlouho to bude. Mám trochu strach, aby mě syn vůbec někdy ze svého pokoje pustil. Ale vztah s manželem tím zatím netrpí. Už jsme si zvykli. A když si spolu chceme užít, rádi si do společné ložnice zalezeme. Není to aspoň tak stereotypní a o to víc si to užíváme."

    Petra, 36

Autor: beni
Diskuse ke článku
.