2°C
Do důsledku nejde většinou o žádné nepřekonatelné problémy či krizové situace, které se nedají řešit jinak, než rozvodem. Jsou to maličkosti typu špinavé ponožky věčně na zemi, nebo pivo s kamarády tři večery po sobě.
Nic se neděje!
Co ale řešíme nejčastěji a co nás opravdu dokáže dohnat k nepříčetnosti? Že naši milovaní "v dobrém i zlém", otcové našich dětí, pozorní manželé i vášniví milenci prostě čas od času nemluví. Vůbec!
Zvláštní je, že přesně tyhle "drahoty" jsou scény, které jsou přisuzovány ženám. Přitom ve svém okolí nemám jedinou ženu, která by se chovala podobně upejpavým způsobem (ve stylu: když to nevíš sám, já ti to říkat nebudu!), zato s muži jako by se roztrhl pytel. Proč, to bohužel nemám ani za mák tušení.
Muž jeskynní
Já se se svým manželem paradoxně nejvíc hádám právě když nemluví (což je docela dřina!). Za celou tu dobu, co jsme spolu, ještě nebyl ochoten přistoupit na to, aby když je zpruzený, protože řeší nějaký problém, o kterém nechce mluvit, mě s touto skutečností alespoň obeznámil. On je přeci muž-lovec, který si svoje problémy zásadně řeší sám, aby tím nezatěžoval moji křehkou duši. Přitom zatěžuje a mě by stačilo, aby hned řekl, že jeho špatná nálada není způsobená mnou.
Nemusíte povídat, jen promluvte!
To by všechno bylo v pořádku, kdybyste, drazí muži, alespoň byli schopni připustit, že chcete mít pokoj. Většina žen (tedy alespoň těch, co se pohybují v mém okolí), totiž není vybavena skleněnou koulí a věštírnou v Delfách a jejich druhé jméno nikdy není Sibyla. Proto nevíme, že potřebujete být sami se sebou a proto bychom potřebovali, abyste nám to řekli.
