Jiřina (43 let)

Byla jsem obyčejná holka z vesnice. Možná krasavice, ale kluci se mi dlouho vyhýbali. Sebevědomí jsem měla pomálu, navíc škola mě opravdu nebavila, a tak se přede mnou rýsovala budoucnost prodavačky v samoobsluze nebo, když budu mít štěstí, číšnice v některé z restaurací v okresním městě. Po základní škole jsem se šla vyučit a začala jsem se měnit. Navenek jsem byla hvězda, ale uvnitř stále nesebevědomá hloupá holka, která se stydí za dům se zahradou, pach slepic a králíků. Vyučila jsem se a opravdu nastoupila jako číšnice ve velmi noblesní restauraci. Měla jsem známost a říkala si, že teď už mě čeká jen osud mé matky. Děti, zahrada, nuda, stárnutí...

Na začátku jsme se milovali

Jednoho dne jsem ale potkala JEHO. Byl pro mě jako zjevení z jiného světa. Starší, noblesní, perfektně oblečený, jednodenní strniště, voněl. Okamžitě mezi námi přeskočila jiskra. Když jsem odnášela talíře z jeho stolu, jakoby náhodou se mě dotkl rukou. Jen jsem se zachvěla... Kdybych tak věděla, že ta samá ruka mě nesčíslněkrát uhodí. Ukázalo se, že Kamil je rozvedený, bezdětný, je mu 45 let. Rozešla jsem s přítelem a úplně propadla vášni s Kamilem. Byl pozorný, něžný, laskavý, ohleduplný… a bohatý. Myslela jsem, že žiju ve snu. Během půl roku jsme se vzali a já otěhotněla.

Kvůli rizikovému těhotenství jsem zůstala doma a všechno se začalo pomalu měnit. Kamil pozvolna vyžadoval čím dál větší servis a stále více mě předělával k obrazu svému. Začal vyžadovat nejen večeře, ale teplé večeře, nejen hezké prádlo, ale supersexy prádlo, nejen milování s vášní, ale milování kdykoli a jakkoli si vzpomněl bez ohledu na mě. Kvůli němu jsem byla na plastice prsů a mám implantáty… Stále jsem si myslela, že je vše v pořádku, a věřila mu, že když jsem celý den doma, můžu mu přece perfektně vyžehlit košile a připravit dokonalé potěšení jak ve formě jídla, tak sexu. Navíc jsem ho stále milovala.

Mám strach, co bude dál

Týraných žen je mnoho

Autor: Profimedia.cz

První facku jsem dostala, když jsem rozladila programy v televizi a on musel znovu ladit. Řekl mi, že jsem neschopná, hloupá tlustá káča, pak ale koupil kytici růží a dlouze a krásně si mě usmiřoval. Měsíc byl klid. Pak mě uhodil znovu. Kvůli rozlité polévce. To už jsem se rozbrečela.       

Když se nám narodila Kristýnka, zdálo se, že je vše v pořádku. Pak všechno začalo nanovo. Ne, nechodí domů opilý a nikdy mi neublížil víc než fackou nebo pohlavkem, ale cítím se, jako kdyby mě bil každý den. Řídí celý můj život. Vybírá nejen společnou dovolenou, ale i moje šaty, prádlo, objednává mě ke kadeřníkovi. Beru antidepresiva, stejně se bojím, o sebe, o Kristýnku, o všechno. Bez Kamila nemám nic a nikoho, s rodiči jsem se pohádala už dávno, má v moci mě úplně zničit. Nevím, jak dál… Teď můžu jen snít o dětech, zahradě, nudě a stárnutí...