Středa 30. září 2020
Svátek slaví Jeroným, zítra Igor
Oblačno, déšť 14°C

Proč si vybíráme stále stejné typy mužů? Jsme naprogramované z dětství

2. prosince 2011 | 10:25

Říkáte si, že tak sobeckého lenocha, jako byl váš ex, už vedle sebe nikdy nechcete vidět? Jenže než se nadějete, sedí vedle vás na gauči na vlas stejný. Dá se tenhle začarovaný kruh vůbec rozseknout?

Ty největší pesimistky si určitě myslí, že narážejí na ztroskotance a gaunery, protože ani žádné jiné typy mužů prostě nejsou k mání. My realistky víme, že to je tím, že máme v hlavě nahraný špatný program.

Už v dětství si totiž do mozku uložíte různé „pravdy“ (ať chcete, nebo ne) a podle toho si pak v dospělosti vybíráte partnera. Funguje to jednoduše. Zapsala jste si v sobě, že se na nikoho nedá spolehnout? Pak k sobě přitáhnete naprosto nespolehlivého muže.


Cítila jste se opuštěná? Riziko, že vás časem opustí partner, je téměř stoprocentní. „Ano, mnozí z nás si vybírají neustále, opakovaně a nepoučeně ty samé typy partnerů. Dokonce bych řekla, že to takto dělá většina lidí.

A proč tomu tak je? Protože model toho, jak má náš partner vypadat, jsme si velmi silně vštípili již v raném dětství, když jsme se dívali na své rodiče. Malý človíček několik let po narození doma vidí hlavně svou maminku a tak nabude dojmu, že stejně má vypadat typická žena.

Když pak doroste a začne se mimo domov poohlížet po partnerce, hledá zcela automaticky takovou, která se podobá mamince a má i její vlastnosti. Stejně tak to samozřejmě platí o dívkách a jejich vztahu k mužům.

Proto si například některé opakovaně vybírají nespolehlivé alkoholiky či domácí tyrany,“ říká psycholožka Alex Doležalová z Institutu partnerských vztahů.

Vyskočte z kola ven!

„Ale samozřejmě nikdo z nás nejsme prokletí a se svým osobnostním nastavením můžeme v průběhu dospělého života mnohé udělat.

Jistě že těžko od základu změníme svou osobnost, ale s pomocí psychoterapie můžeme nahlédnout na vzorce našeho chování, a když takto nově nahlédneme na svou osobnost a její zlozvyky, velmi rychle se pak od nich dokážeme oprostit,“ vysvětluje Alex Doležalová.

Je to jednoduché. Pokud změníte něco sama v sobě, najdete si i lepšího partnera. Už žádné trosky, žádní despotové, žádní nezodpovědní sobci! Vy si přece zasloužíte někoho citlivého, pracovitého a zodpovědného!

ANKETA: Jak to máte vy?

Pěti žen jsem se zeptala, jestli jejich bývalí partneři měli stejné vlastnosti a proč si vybíraly právě je. Jejich odpověď je pokaždé trochu jiná, ale ze všech vyplývá, že pokud nebudete pracovat sama na sobě, nic dobrého vás ani v lásce nečeká.

Alex Doležalová, psycholožka

Já jsem vyrůstala v přítomnosti dvou otců – vlastního a nevlastního. Tato situace mi pak lehce zkomplikovala výběr partnerů, poněvadž jsem si vždy vybírala „něco“, co by bylo někde mezi oběma , tedy „něco“, co by mělo vlastnosti z obou.

Narážela jsem pak celé své dospívání na poněkud asociální dominantní a nepřizpůsobivé muže.

Naštěstí jsem šla studovat psychologii, některé věci si v sobě srovnala a následkem toho jsem si pak našla muže, který je sice stále lehce nepřizpůsobivý a dominantní, avšak už je schopen života ve společnosti, je schopen pracovat a vést normální život.

Soňa Diart, učitelka jazyků

Já jsem už dlouho šťastně zadaná s jedním Švýcarem. A myslím, že je úplný opak těch chlapů, které jsem předtím měla. Je to můj anděl, spolehlivý, velkorysý a zodpovědný.

Předtím jsem měla nezodpovědné budižkničemu a sobce. A proč ta změna? Změnila jsem totiž pohled na svět. Celý život jsem chtěla někomu pomáhat a někoho zachraňovat. Člověk ale musí myslet také sám na sebe.

A s mým partnerem to byl osud. Prostě jsme se museli potkat. Nikdy by mne v životě nenapadlo cestovat do Švýcarska a najednou mne tam shoda náhod poslala. Vše, co se stalo, nasvědčuje, že jsme na sebe celý život čekali.

Hana Huňatová, referentka finančního odboru

Nevím, jestli si vybírám stejné typy mužů, ale všichni měli jeden společný zásadní rys –chtěli, abych se o ně starala, byli malinko líní, trochu nespolehliví, nechávali o sebe pečovat a spoustu povinností házeli na mě.

To platí pro mé bývalé partnery, ale i pro toho současného. Jenže to asi není v nich, spíš ve mně. Když nad tím tak přemýšlím, možná je to tím, že jsem taková velká pečovatelka, stejně jako moje maminka. Asi to mám po ní.

Tereza Skalická, na mateřské dovolené

Opravdu si myslím, že si člověk vybírá podobné typy chlapů.

V mém případě partnery, kteří jsou energičtí a sebevědomí.

Rozdíly byly třeba v tom, že jeden pomáhal v domácnosti hodně, jiný zase vůbec.

Bohumila Beaioui, manažerka

Můj pohled na to, jaký typ muže mě zaujal před léty a dnes, se dosti změnil. Je to samozřejmě ovlivněno tím, že člověk dospěl a jeho priority se mění. Každá z nás po tom, co založí rodinu, dojde postupem času k poznání, jakými vlastnostmi by měl přednostně její partner oplývat.

Přestože už od začátku vztahu víme, že náš protějšek prostě není domácí kutil či nemá vztah k domácím pracím, moc to neřešíme. Později se s tím buď smíříme a nějak si to odůvodníme (možná umí čtyři světové jazyky…), anebo si vše potřebné zařídíme samy.

Po letech manželského soužití vím, že šarm a charizma, které mě na počátku vztahu tak okouzlily, už tolik nefungují, pokud je třeba opravit kapající kohoutek, vymalovat nebo třeba jen uvařit večeři a váš protějšek se k tomu příliš nemá, protože má vždy něco důležitějšího na práci.

Mám zkušenost, že pro klid v rodině nad tím žena často mávne rukou a prostě to zařídí sama. Nemám moc srovnání, protože jsem byla dlouhá léta vdaná, přesto si myslím, že bych si i tak zřejmě vybrala podobný typ muže, a pokud by k charizmatu a inteligenci, které jsou pro mne důležité, byl navíc i ten domácí kutil, byla by to ideální kombinace.

Autor: Majka Vinická, Kbak