Podle psychologa Davida Holmese z Manchester Metropolitan University jsou tyto výsledky zkreslené. Muži totiž rádi přehánějí, ženy více lžou a skrývají, takže ve skutečnosti dámy podvádějí pány více, ovšem dokážou to mnohem lépe skrývat.

„Největší rozdíl je v tom, že ženy jsou mnohem lepší ve skrývání svých tajných románků. Když se podíváte na studie otcovství, dokonce i ta nejkonzervativnější čísla hovoří o patnácti procentech dětí, jimž otce dělá muž, který není jejich biologickým rodičem,“ tvrdí psycholog Holmes. A pro fenomén zkreslených čísel a podvádění žen má hned několik vysvětlení.

Ženy, tak jako muži, podváděly vždy. Je to logické, někdo musel nevěrným mužům činit protějšek. Ovšem v posledních dvaceti letech se počet nevěrných žen dramaticky zvýšil. Hospodyně totiž odešly z domova a začaly pracovat jako muži, staly se finančně nezávislými a změnily se také sociální postoje, které umožnily ženám potkávat jiné muže a mít s nimi románky.

Přiznejte si, během svého života jste už určitě několikrát zalhala. V pořádku, a kdo ne? Každý párkrát neřekl pravdu.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Navíc se objevily moderní technologie, které nevěru u obou pohlaví usnadňují. Ovšem ženy jsou ve využívání mobilů a internetu k nevěře poněkud lepší než muži.

Navíc je tu další problém – vymezení toho, co je lež. Podle Holmese lžeme tak běžně, že už to ani nepovažujeme za lhaní, ale za zvládání životních úskalí či vztahů. Pravda je, že o sexuálním životě lidé lžou asi nejvíce. Muži neustále lžou – nadhodnocují – svou výkonnost, počet partnerů i velikost penisu. Ženy naopak lžou – podhodnocují – počty sexuálních partnerů či milenců. Ovšem v tomto smyslu jsou ženy většími lhářkami a jejich lhaní – skrývání – jim jde lépe než pánům.

Když sociologové či psychologové používají při výzkumu rozhovory tváří v tvář či anonymní dotazníkovou metodu, muži odpovídají vždy zhruba stejně. Ženy ale uvádějí mnohem více nevěry, sexuálních partnerů a bizarností v anonymních dotaznících než při rozhovorech.

Proč ale ženy tak lžou, lze vysvětlit snadno psychologií i sociologickou historií. Prostě musí, ale také můžou. I když žijeme v době tzv. sexuálně otevřené společnosti a rovnosti pohlaví, ženy jsou stále s ohledem na svůj sexuální život posuzovány mnohem přísněji. Zatímco nevěrný prezident s manželkou, která mu odpustí, je přijímán bez velkých problémů, nevěrnou prezidentku s manželem stojícím pevně při ní si dokáže představit málokdo. Stejně tak na poměr šéfa s podřízenou se dívají lidé jinak než na šéfku mající poměr s mladším podřízeným. Muži se cítí být nevěrou ženy poníženi, jejich mužství je ohroženo. A proto ženy lžou, chrání nejen sebe, ale především je.

Ženy ale také lžou přirozeně a instinktivně, neboť pomocí těchto „lží“ ovládají svět, rodinu, vztahy, chrání blízké a příbuzné, přitom si nechávají otevřené možnosti. Ženy jsou v tomto smyslu vychovávány od malička, jsou učeny lhát altruisticky, aby neubližovaly. Líbí se jim nemožné dárky od mužů, užívají si nehezké chvíle, vytvářejí pohodu, i když v pohodě nejsou. Drží tak pohromadě rodinu, vytvářejí v ní mír a činí druhé šťastnými.

„Ženy jsou lepšími lhářkami, protože jsou psychologicky sofistikovanější. Můžete se hádat o tom, jestli je to přirozené nebo získané, ale ženy jsou naprogramovány tak, že jsou mnohem více orientované na vztahy a lidi než muži. Emocionálně mají plány a strategie, zatímco muži jsou mnohem impulzivnější,“ vysvětluje doktor Holmes s tím, že ženy se orientují na budoucnost v raném věku, zatímco muži žijí většinou do vysokého věku okamžikem, danou chvílí.

Ženy jsou ke lžím také naprogramovány biologicky, více chrání svou rodinu, která je pro ně důležitější, proto nevěru lépe a usilovněji tají. Muži kladou větší důraz na věrnost své družky, než ženy na věrnost svého partnera. Pro ženy je důležitější udržet si otce svých dětí.