9°C
„Spousta klientek mi říká: ‚Vím, jaký mám mít kalorický příjem, co kdy jíst, jak cvičit. Ale jsou situace, kdy to prostě nezvládám!‘ Mají na mysli stresové situace,“ říká psycholožka Jana Kříhová Podzemná, která spolupracuje se společností pro redukci nadváhy STOB (Stop obezitě).
Bohužel nikdy nezabráníme tomu, aby nás někdo vytočil, znechutil nebo rozesmutněl. Na druhou stranu se ale můžeme naučit se se stresujícími situacemi zacházet a nedopustit, aby se nervózní šéfové, odpolední kolony a pracovní termíny podepsali na naší linii.
Stres zajídáme a to nás stresuje
A najednou ucítí vůni vaflí a napadne ji: Ani ty vafle si nemůžu dát, protože hubnu. Jenže Miriam má v hlavě program, který jí „vypne mozek“, zapne jakéhosi automatického autopilota naruby (zapíná se v době krize) a vafle si koupí. Příběh dopadne rychle a špatně.
Problém si neseme z dětství
Podobné autopiloty, kvůli kterému selhala Miriam, v sobě nosíme od dětství. Vložili nám je do hlavy obvykle rodiče. Jídlo se pro nás stalo odměnou za injekci lékaře, za každé „bebí“, kvůli kterému jsme neplakaly, za dlouhou cestu v autě. Naučily jsme se, že jídlo nám ulevuje od stresu.Obvykle maminky (ale i tátové, spolužáci, učitelé) nás pak naučily další „pravdy“. Třeba: V naší rodině byli všichni vždycky tlustí. Nebo: Podívej se, jak jsi ošklivá a neschopná, ty nikdy nezhubneš.
„Abychom to neměly jednoduché, spousta z nás se naučila v rodině také přejídání nejen o Vánocích a oslavách, ale i každou neděli. Jídlo navíc fyziologicky opravdu přináší psychickou úlevu a čokoláda přímo obsahuje přírodní antidepresiva,“ říká Jana Kříhová Podzemná.
Je toho na nás docela dost, proto se milé Miriam není co divit. Nejlepší je vyhledat odborníka, specialistu na psychologii hubnutí. Můžete to ale zkusit sama. Základní principy shrnula psycholožka do následujících bodů:
1. Zapisujte si
* Ve chvíli, kdy se dostanete do stresu, si všechny nenávistné myšlenky zapište.
Například: Jsem k ničemu! Zase jsem to nezvládla! Nemá to cenu! Nikdy nezhubnu! Jsem nemožná a neschopná!
Například: Už nikdy si nedám vafli. Do jara zhubnu 15 kilogramů.
* Zapojte rozum a vypněte emoce! Veďte se sebou nad těmito větami dialog.
Například: Opravdu bude tak strašné, když si koupím jednu valfi? Opravdu NIKDY nezhubnu? Jaké jsou důkazy pro to, že pokračovat nemá smysl? Skutečně je možné, abych do jara zhubla 15 kilogramů? Bylo by tak strašné, kdybych zhubla zatím jen pět kilo?
* Vytvořte si náhradní věty. Takové, které odpovídají zdravému rozumu, a zapište si je.
Například: Možná jsem si dala jednu vafli, ale to rozhodně neznamená, že jsem neschopná a nemožná husa. Dokonce to neznamená, že nikdy nezhubnu.
Váš cíl: Zvládnout emoce a změnit myšlenky o hubnutí a všem, co se ho bezprostředně týká.
Váha, koláž
Autor: shutterstock.cz
2. Plánujte hřích
Černo-bílé hubnutí „všechno, nebo nic“ vytváří nebezpečné situace. Můžeme bez cukru, čokolády či zákusku vydržet třeba dva měsíce jako Miriam, jenže také nejspíše pak dopadneme jako ona.
„Žádná potravina není zakázaná. Když si do jídelního plánu dáte jednou za týden vafli, přestane být její vůně pro vás tak lákavá. Zakázané ovoce zmizí,“ říká Jana Kříhová Podzemná.
Díky plánovanému hříchu se přestanete nervovat kvůli určitým jídlům, budete totiž jíst všechno.
Váš cíl: Konec stresu z jídla.
3. Náhradní vafle
Vymyslete si jiný program místo jídla: příjemnou sprchu, koupel, telefonát kamarádce o tom, že máte hubnoucí krizi. Cokoli, co je vám příjemné. Najděte si náhradní plán, něco, co vás potěší a co není jídlo.
Váš cíl: Změnit chování ve stresové situaci.
Problémy navíc:Dlouhodobý stres |
