Vystudovala Gympl, třikrát týdně prožívá na obrazovce Comeback a na Cesty domů vyráží čtyřkolkou Suzuki SX4 – herečka Dana Batulková si řízení užívá i na kratších trasách v okolí Prahy. Jak sama říká, moderní auta už jsou spolehlivá, takže je s nimi vlastně nuda.

S jakým vozem jsou spojeny vaše motoristické začátky?
Wartburg. Nejdřív jsme měli toho starého kulatého a já jako malá holka ležela vždycky za zadním oknem na platě. Tam byl úžasný výhled. Dneska si něco takového nedovedu představit.

Následoval novější model, já už měla od devatenácti řidičák, ale tatínek mi ho nechtěl půjčovat. To já jsem opak – dcera nechce jezdit a já ji do toho pořád tlačím. S tím žlutým wartburgem dojížděl tatínek za prací do Sýrie. Jednou jsme odtud jeli přes Turecko a Řecko domů. Pamatuju si, jak jsme se s tím naloženým kombíkem drápali v Rakousku na Grossglockner. Nejelo to, dvoutakt smrděl a za námi kolona naštvaných Rakušáků v bourácích. Dolů to bylo ještě horší. Z brzd se pořád kouřilo a furt jsme zastavovali. Táta to celé odřídil sám.

Kdy jste tedy poprvé usedla za volant?
Až ve 27 letech, když jsme si s manželem pořídili trabanta. V podstatě jsem začínala znovu.

Kam jste vyrážela?
Kolikrát i daleko, jezdili jsme s ním na zájezdy. Měli jsme
nejdřív modrou limuzínu a pak šedý kombík a já strašně záviděla Marku Ebenovi, že měl krásně zeleného.

Dana Batulková

Autor: archiv Světa motorů

Řazení pod volantem jste zvládala?
Úplně v pohodě, jde jen o zvyk. Tráboč byl stroj. Na Slovensku jsem spravila prasklý řemen punčochou. Dveře, co se za jízdy otevíraly, jsem v zatáčkách držela na provázku. A vůbec netopil, pořád jsme vozili deku.

Už jsme skoro ve vašich třiceti. A samé dvoutakty…
Pak přišel oltcit a následně splnění zeleného snu: od Ivy Huttnerové jsme koupili zeleného favorita. A to už byla v podstatě nuda, protože všechno fungovalo. Stejně jako potom u felicie a Renaultu Twingo – z něj jen upadl výfuk, když mu bylo asi osm. A pak už bezproblémová Toyota Yaris a aktuálně Suzuki SX4. Za tu díru v zadním nárazníku nemůžu, to nějaký pán nedobrzdil.

Suzuki je černé. Kam se poděla slabost pro zelenou?
Černá je v posledních letech moje oblíbená. Ale čím dál víc přicházím na chuť bílé, dělají se teď hezké odstíny.

Zajímají vás motorky?
Vůbec. Jednou mě vezl spolužák - a bylo to strašný. Pořád jsem v zatáčkách vyvažovala. Motorkáře nemám ráda, ani když jedu v autě. Pořád jen hlídat, odkud se vyřítí. Syn Jakub si pořídil skútr Vespa a celá rodina z toho nespí.

Dana Batulková

Autor: archiv Světa motorů

Máte auto s pohonem všech kol. Jezdíte do terénu?
Ani ne, ale chtěla jsem to vyzkoušet. A čtyřkolka se osvědčila. Silnice u nás bývají v zimě hodně zapadané a suzuki je pořád krásně přicucnuté k silnici. Jsem s ním celkově strašně spokojená.

Jezdíte i větší dálky?
Loni jsme byli s SX4 v Itálii. Když je sucho a krásně, dlouhé trasy miluju. Ale tma, voda nebo sníh jsou pro mě zdrcující. Mým snem je mít spoustu času a toulat se s autem po světě. Jen tak a zastavit si, kde člověka napadne.

Řídí se vám lépe v cizině, nebo u nás?
Za hranicemi mi přijdou řidiči klidnější. A ty jejich dálnice – tam se auto ani nehne. Na druhou stranu jsem jednou měla problémy se zády a jízda po hrbolaté D1 mi bezvadně uvolnila páteř, takže jsem z auta vystoupila jako nový člověk. Teď mi ty rehabilitace tou rekonstrukcí zkazí.

Dana Batulková

Autor: archiv Světa motorů

Dodržujete předpisy?
Snažím se. I když zrovna včera jsem řešila pokutu za parkování. Pamatuju si svoji první cestu do divadla v Bratislavě. Hned za hranicemi mě změřili. No, nejela jsem tso třicet. V Bratislavě pak bloudím, tak zastavím mezi auty a jdu se zeptat policajtů. Vůbec mi neuměli poradit, a ještě mi dali pokutu za zastavení na zákazu. To mě teda vytočilo – dvě pokuty na jedné cestě.

Jinak jste klidná řidička?
Docela ano. Jediný, kdo ze mě šílí, je syn Jakub. Sám si dělal řidičák až ve 28 letech, když dostala jejich kapela Nightwork auta od Škodovky. Do té doby mě jen peskoval. Koukej před sebe, měj ruce na volantu, nerozptyluj se… Vzít si před ním žvýkačku? To ani náhodou.

Co vás samotnou vytočí?
Nesnáším arogantní a agresivní řidiče, jeden takový mě tuhle předjel a zašlápl mi brzdy před nosem. Jen proto, že jsem jela ve vesnici plné zatáček pomalu. A pak mě vytáčí pomalé rozjezdy na semaforech. Jsem ženská, ale vyrazit umím svižně. Tedy pokud zrovna nekoukám do scénáře a nezaspím, což se tu a tam stane.

Takže zkoušíte za volantem?
Každou chvíli. Učím se písničky i texty. Asi musím vypadat zvenčí jako blázen. Ale lidi jsou dnes v autech zbytečně zamračení. To já si občas řeknu dost a začnu v těch ranních kolonách šířit dobrou náladu. Směju se na ostatní, mávám jim. To máte vidět, jak se nejdřív zdráhají, pak ale ledy povolí a začnou se usmívat taky. A hned je na silnici líp.