Jezdíte raději pomalu, nebo klusem?
Učím se jezdit pomalu. Nejsem bláznivý řidič, ale mám rád dynamickou jízdu. A myslím, že si ji umím i patřičně vychutnat. Nutno ale říct, že nejsem úplně příznivec sportovních aut. Mám rád dynamickou jízdu ve velkých autech.

Myslíte třeba teréňáky?
Ano, já jsem měl původně Mitsubishi Pajero, tři-dvojku, což není žádný divočák. To je těžký kolos. Líbí se mi ten pocit, že mám silný motor - ne z pohledu, že bych jezdil velmi rychle, ale líbí se mi ten záběr, a když motor zakřičí… Klusem mi to moc nejde.

Žijete v Praze, jak zvládáte zacpané město?
Já nejsem hrotič. Rozčílím se jenom ve chvíli, kdy vidím, že někdo ohrozí můj život. Třeba ti kreténi, kteří se objeví z ničeho a předjedou vás zprava, přičemž vás ještě zleva předjíždí někdo oprávněně. V takové chvíli skutečně zamlátím do trumpety! V zácpách si ale pustím v rozhlase pěkně zprávičky, popřípadě si dám cigárko.

V kolika jste začínal řídit?
Hned v osmnácti. Řidičák jsem dostal třiadvacátého prosince a asi hodinu po tom, mě chytili policisté a dělali si ze mne legraci, když viděli datum vydání. Chtěli mne celého prolustrovat, ale bylo to vlastně milé.

Kolikrát jste si zkušenost s policií zopakoval?
Dostkrát. Jednou jsme jeli z hor, byly tři ráno, kufr úplně narvaný. A borci nás zastaví, že potřebují vidět trojúhelník. Fakt jsme museli celý kufr vyskládat a ukázat ho. Ale jinak si samozřejmě práce naší policie velmi vážím. Myslím to vážně. S výjimkou této situace jsem s nimi neměl problém a v momentě kdy jsem potřeboval pomoci, tak jsem byl i ochráněn.

Jakým autem teď jezdíte?
Volvem V40. Původně jsem chtěl to terénní, ale i jako jeté bylo v jiné cenové relaci, než sem si mohl dovolit. A oni pak přijdou s tím, že vám jej dají. Není tak majestátní jako můj bývalý Pažout Pažráví, protože se skutečně uměl napít, ale vracel to onou majestátností. Volvo je takovej miláček. Chápu lidi, co do něj nasednou a nechtějí nic jiného.

A co bouračka, byla?
Jasně, s máminou fiestou. Jednoho dne do sebe pod okny babičky nacouvala dvě auta a jedním z nich jsem byl já. To bylo takovéto parkoviště, kde stojíte zadkama proti sobě. Kouknul jsem do obou zrcátek a začal couvat. A následovala šlupka. Dokonce moje babička, která už pravda neslyší úplně nejlépe, otevřela okno, aby zjistila, že její vnuk v autě její dcery havaroval na jejím parkovišti.

Posloucháte v autě nějakou hudbu?
Ale jo. Třeba v zácpě si tam občas nějaké to CD šoupnu. Ale nechápu, proč lidé v zácpách troubí. Mají asi pocit, že něco někam posunou tím, že na někoho zatroubí.

A s kým rád jezdíte?
Se svojí holkou. Je pravda, že jsem byl vždycky skeptický vůči řízení žen - ne z toho důvodu, že bych jim nedůvěřoval, ale protože mám pocit, že chlap by měl být šoférem a otevírat ženám dveře. Moje přítelkyně je ale naopak velmi dobrá řidička a kromě mého vozu řídí dokonale i můj život.