Jan Čenský: Při své první jízdě jsem z auta utekl! | Pro ženy | Blesk.cz

Jan Čenský: Při své první jízdě jsem z auta utekl!

17. února 2014 | 06:00

Jeho tvář znáte z televizní obrazovky. Herec, dabér a moderátor Jan Čenský má za sebou přes třicet let řidičské praxe. Ročně známý herec najezdí padesát tisíc kilometrů. K řízení, dopravě i autům jako takovým má vřelý vztah a rád si o nich povídá.

Při první jízdě vyskočil

Dříve se považoval za labužníka, který si čas strávený za volantem vyloženě užíval. Postupně se z něj dle vlastních slov stává spíše řidič konzument. „Patřím do kočovné herecké společnosti, a tak často cestujeme po republice. Když vidím, jak se k sobě řidiči chovají, mám pocit, že situace na silnici je odrazem vztahů lidí a celé společnosti. A ta nálada není vůbec dobrá. Momentů, kdy si lidé na silnici vyhoví, někoho pustí nebo bliknutím poděkují, výrazně ubylo,“ posteskne si.

V úterý 1. května 1979 oslavil Jan Čenský osmnácté narozeniny. Hned ten den ráno si běžel pro řidičský průkaz. Táta ho posadil do rodinného žigulíku a společně vyjeli z pražského Zahradního Města, aby nasbíral první zkušenosti.

„Přejížděl jsem koleje, když mi zhasl motor a z každé strany na mě cinkala tramvaj. Já vyletěl z auta se slovy: Tatínku, prosím tě, řiď místo mě. Otec zůstal klidný. Řekl, ať si sednu. Zatáhni ruční brzdu, vyřaď rychlost. Znovu zařaď a jeď. Já bych takhle klidný asi nezůstal a syna bych poslal domů tramvají,“ vzpomíná na premiéru za volantem.

Zvláštní příběh

K prvnímu autu přišel náhodou, kterou by člověk nedokázal vymyslet. Jeden pražský bledě modrý Fiat 600D patřil staršímu pánovi, který svému autu zjevně sloužil. „Když jel jednou na ryby, nechtěl si ho mezi zaparkovanými auty odřít. Proto se vydal autobusem a vlakem. Na zpáteční cestě čekal na zastávce a zabilo ho kolo upadlé z projíždějícího kamionu. Jeho manželka se rozhodla dát vůz pryč. Začátkem osmdesátých let přišel na patnáct tisíc. Za další tisícovku mi paní dala z pozůstalosti ještě tolik náhradních dílů, že by se z nich dalo postavit další auto,“ vzpomíná.

Výčet vozů, které prošly Čenského dosavadním životem, je velmi početný: tři Fiaty 127, tři golfy, Renault 25 V6 Turbo, Nissan X-Trail, Honda Accord, Volkswagen Passat CC a teď znovu Honda Accord. „Hodně vzpomínám na renault, což bylo dříve vládní auto. Když jsem s ním přijel do servisu, mechanici byli udiveni, co je to za vůz. Místo opravy motoru ho nakonec zničili, protože neměli odpovídající elektroniku,“ připomíná jeden z mnoha motoristických zážitků.

Když řídím, nemluvím

Rád cestuje v noci, zvláště pokud není provoz. Také se mu zamlouvá jezdit na kluzkém povrchu. Populární herec uvažuje o absolvování školy smyků.

Jakmile řídí, vůbec nemluví. „Když jedeme s manželkou a dalšími lidmi, tak si myslí, že jsme se s ženou pohádali. Ale o tom to není. Nevadí mi, když lidé v autě mluví, ale já se do debaty nezapojuji. Soustředím se výhradně na jízdu. Snažím se neustále propočítávat, co by se mohlo stát, co bych měl udělat já,“ popisuje své chování za volantem.

A způsob vlastního počínání vysvětluje: „Podle mého názoru dochází k nehodám z osmdesáti procent vinou nedostatečného soustředění. Takže lidi v autě vnímám, ale nemluvím. Když mám puštěnou muziku, tak jenom natolik, abych slyšel motor a nepral se s ním.“

Na místo spolujezdce usedá hodně nerad. „Jsou však dva lidé, vedle kterých si sednu. Jedním z nich je Kateřina Neumannová, která mě párkrát svezla. Jela opravdu hodně dobře. A pak můj kamarád Luboš, technik z Vinohradského divadla. Auta má rád, rozumí jim a umí je řídit,“ tvrdí.

Jo, vy jste z televize?

Jednou v zimě pospíchal herec na Kavčí hory a v nepřehledné zatáčce uviděl na poslední chvíli stojící auto bez označení výstražným trojúhelníkem. Svůj Fiat 127 jen trochu poškodil na předku, ale druhému vozu dost pošramotil zadní část.
Jediná vážná bouračka Čenského potkala v rodinném voze ruské výroby Moskvič.

„To bylo nebezpečné auto, i když stálo. Táta se tehdy na dálnici snažil vyhnout roztočenému vozu před námi, který však nečekaně změnil směr. Přišla tvrdá rána do svodidel, ale naštěstí se nikomu nic vážného nestalo. Vzpomínám ovšem, jak jsem od místa nehody odcházel s tržnou ranou na noze někam pryč. Naši pro mě museli běžet,“ vrací se k nepříjemné události.

Zkušenosti s policisty má proměnlivé, ale nikoliv zvlášť nepříjemné. „Jednou mi policistka doslova řekla, že jestli si myslím, že jsem známý z televize a všechno mi projde, tak to tedy ne. Nikdy se nehádám, snažím se respektovat jejich práci,“ přiznává.

Bodový systém je složitý

Momentálně herec podle současného systému nasbíral sedm bodů. Všechny za rychlost. „Není to nic omračujícího. V jednu v noci, široko daleko nikdo a naměřili mi osmdesát na padesátce. Občas nad tímhle systémem kroutím hlavou a ptám se, kdo ho vymyslel. Některé tresty mi přijdou neadekvátní. Nelogická mi připadá také komplikovaná cesta, jak zjistit, kolik bodů člověk vlastně má,“ kroutí hlavou.

Co by tedy změnil nebo zlepšil na českých silnicích? „Asi se budu opakovat, ale určitě je to jejich stav. A také bych zavedl označování míst, kde jsou kamery nebo radary. Mnohokrát jsem se totiž přistihl, že sleduji, zda mě neměří, než abych dával pozor na provoz kolem sebe. Takto označené oblasti si totiž řidič všimne, přizpůsobí se a neohrozí sebe ani nikoho kolem. A do třetice? Snažme se být k sobě slušní. A aby nám to dlouho vydrželo,“ přeje všem.

Já a motosport? Spíše ne

Pokud se jedná o motoristický sport, moc ho nemusí. „Vzpomínám si na motokáristu Petra Křižana, který mě bral na závody. Mně se tyhle malé obratné stroje moc líbily. Pak Petr bohužel tragicky zahynul,“ prozrazuje.

V první polovině devadesátých let dostal Čenský nabídku jezdit tehdy populární okruhový seriál Ford Fiesta Cup, ale couvl od toho. „Na můj vkus je tam příliš mnoho proměnných, které člověk nemůže ovlivnit. Já potřebuji vědět, že mám věci pod kontrolou a jsem za ně zodpovědný. Proto mi vyhovuje rychlost třeba na surfu nebo snowboardu,“ přiznává.

S motocykly má dvě kratičké životní zkušenosti, ale rád na ně vzpomíná. „Jako mladý kluk jsem jezdil na babettě. Pak však přišla tragická událost v rodině a maminka mi další motocyklové aktivity zakázala,“ vysvětluje.

Přesto se ještě jednou za řídítka dostal. Stalo se to při natáčení koprodukční pohádky, kde řídil bílý harley. „Kluk, který na něm jezdil, měl krásnou tisícovku a nechtěl ji půjčit. Pak to jednou položil a odřel. Potom mi řekl, abych si ji vyzkoušel. Byla to nádhera,“ vzpomíná trochu zasněně. „Chápu lidi, kteří si na podobných krásných strojích majestátně projedou třeba legendární americkou silnici Route 66. Tomu rozumím,“ dodává Jan Čenský.

Autor: Lenka Chvostová, Svět motorů