4°C
Jak hodnotíte to, co se u nás po roce 1989 stalo? Splnil vývoj po sametové revoluci vaše očekávání?
Určitě ne. Ale to by bylo na dlouhé povídání. Dnešní stav v politice a ve společnosti není zrovna reprezentativní. A co se týče kumštu, rozšířila se komerce. Když si vzpomenu na konec osmdesátých let v Brně, vybavuji si nesmírně silnou alternativní scénu, kapely jako Dunaj, Ještě jsme se nedohodli. Jsem ráda, že jsem byla při tom. Tehdy se bojovalo. A energie, která tehdy vycházela z kumštýřů, byla obrovská. To mi dnes chybí.
Žijete už několik let v Americe. Je to jen z praktických, uměleckých důvodů?
Určitě nejen proto. Hledám svůj klid, potřebuji volně tvořit a pořád víc naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Nemusela bych být zrovna v Americe, ale když se vyskytla příležitost bydlet a tvořit v Hudson Valley, tak jsem ji využila. Zabydlela jsem se, mám tam své zázemí, muzikanty, přátele. Líbí se mi, že nejsem ve velkém městě, žiju v malém městečku obklopeném nádhernou přírodou. Ale stejně tak bych mohla být v horách v Japonsku.
Označila jste svůj pobyt v USA za dočasný – s tím slůvkem máme v Čechách své zkušenosti. Dokázala byste v Americe zůstat napořád?
Už si to umím představit. Kdybych si v Americe našla stabilní práci, tak bych se toho nebála. Láká mě ten klid. Odcházela jsem z Česka někdy v době, kdy šel do kin film Tajnosti. Hrála jsem v něm hlavní roli a to je pro člověka v kumštu hodně velký krok směrem k publiku. Filmové plátno vám udělá tu největší reklamu, což se stalo i v tomto případě. Neřekla bych, že jsem se toho zrovna zalekla, ale určitý tlak jsem cítila. Zatoužila jsem uniknout, vydat se někam dál, aby mě ta náhlá pozornost nepohltila.
Vaše maminka byla učitelka v mateřské škole, vaše starší sestra vede workshopy proslulé po celé Evropě, mladší sestra zas dramatické kroužky. Neláká i vás pedagogická praxe?
Vážně o učení přemýšlím, protože se chci trochu usadit. Pořádám už teď hodně workshopů a masterclass. Zároveň jsem studentka Akademie staré hudby na Masarykově univerzitě v Brně, kde mě čekají ještě dva semestry, a myslím, že některé předměty mi jako budoucí pedagožce mohou ukázat směr a cíl. Nejvíc by mě lákala privátní hlasová škola.
Celý rozhovor s Ivou Bittovou najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine, které je aktuálně na stáncích.
