Neděle 6. října 2024
Svátek slaví Hanuš, zítra Justýna
Oblačno 12°C

Harfenistka Kateřina Englichová: Musím často měnit šatník, lidé si všechno pamatují!

Kateřina Englichová
2. března 2016 | 06:00

S modrýma očima a hřívou blond vlasů vypadá spíš jako filmová hvězda než celosvětově uznávaná harfenistka. A přiznává, že původně hrála na klavír a k harfě přešla kvůli tomu, že na ni nebude muset tolik cvičit. Což bylo naivní. 

Před lety jste s Jitkou Hosprovou nebo Gabrielou Demeterovou narušily do té doby zaběhlý způsob prezentace vážné hudby – vaše sexy fotky byly na hony vzdáleny běžné představě o smrtelně vážné klasické hudbě. Byl v tom tenkrát záměr, snaha přitáhnout 
publikum?

Náš věk – a vezměme v úvahu, že jsme byly o dvacet let mladší – se tehdy zřejmě sešel s poptávkou po tom, aby vážní hudebníci přestali být tak vážní. Je přece holý nesmysl, aby někdo, kdo hraje Bacha, byl považován za upjatého člověka. Nakonec sám Bach byl velmi veselý, poslechněte si některé jeho hudební vtípky. Měl dvacet dětí – a my ho pořád vidíme jako toho přísného muže s parukou. Svět klasické hudby je věčný boj mezi konzervativci a těmi, kteří chtějí muziku zpřístupnit dalším lidem. Na druhou stranu – pokud poctivě nepracujete, tak vám blonďaté vlasy nepomohou. Ba naopak. Myslím si, že je v tomto ohledu nejlepší nechat se vést instinktem, ne se za každou cenu vnucovat všem.

Harfa je těžký nástroj nejen pro autory a instrumentalisty, ona je těžká doslova.

Harfa je úlet! Krásný kus nábytku. Sedm pedálů, čtyřicet sedm strun, plus minus čtyřicet kilo. A velmi důmyslný mechanismus – skoro jako automobil. A jako automobil musí i harfa pravidelně do servisu – říká se tomu regulace. Měla by se čistit, promazávat, protože jinak začne skřípat, dělat pazvuky. Jako každý stroj.

Proč jste se vlastně před lety rozhodla zrovna pro tento nástroj?

Přišla jsem k harfě de facto omylem. Vůbec jsem nebyla dítě, které by toužilo hrát zrovna na ni. Chodila jsem na klavír, a když přišla příležitost přejít na jiný nástroj, využila jsem ji, protože jsem si myslela, že budu muset míň cvičit.

Což bylo naivní...

Velmi naivní.

Na obalu nového alba jste vyfotografována v róbách Petry Kociánové. Čím vás tato návrhářka zaujala?

Pochopitelně se mi líbí hezké šaty, jsem žena. A také potřebuji neustále obnovovat šatník. Šaty se okoukají – nemáte představu, co si lidi pamatují! Občas mi někdo připomene, že v šatech, které mám na sobě, mě viděl už někdy před lety. Petra je mi blízká tím, že její móda je elegantní, nepotrpí si na velké úlety a za každou cenu nesleduje svou vizi. Když jí řeknu, že nemůžu mít moc těsné šaty nebo že na pravém rameni, o které trochu opírám nástroj, nesmím mít žádné ornamenty, tak to respektuje.

Zajímá vás móda?

Mám před ní úctu, myslím, že fashion design je druhem umění. Je to ručně dělaná disciplína, žádná digitalizace, procesem tvorby móda připomíná modelování sochy. Také jsem zjistila, že většina lidí z módního byznysu má zájem o kvalitní hudbu, tedy i vážnou.

Kolik koncertních rób musí mít sólová harfenistka?

Aspoň jednu! Ne, to je vtip. Střídám čtvery patery šaty. Stane se, že mě nějaké znudí, na několik let je odložím a pak se k nim vrátím. Nemusím mít za každou cenu nejnovější módu.

Celý rozhovor a další zajímavé zpovědi celebrit najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine, které je právě v prodeji.

...
Autor: OK Magazín

Autor: Milan Šefl
Video se připravuje ...