5°C
Správné vnímání naší minulosti, toho, co jsme doopravdy zažili a viděli, závisí jednak na našich smyslech, jednak na motivaci, zkušenostech, znalostech, zájmech, věku i třeba profesi. V konkrétní situaci pak přistupují další objektivní faktory, to, za jakých okolností jsme něco zaznamenali. Jaký byl terén, viditelnost, ale i naše aktuální psychické rozpoložení.
Přesnost našeho vnímání bývá snížena v důsledku únavy, deprese, požití omamných látek i alkoholu nebo silným rozrušením. A to vše může ovlivnit například svědky v trestních kauzách u soudu.
Paměť není zachycením našeho vnějšího příběhu, ale podle amerického psychologa Rogera Carla Schanka ze Stanfordské univerzity perlou, kterou vydolujeme z minulosti vnitřního života. Nepostihuje naše bytí, ale zkušenost, nezaznamenává soubor událostí, ale příběhů. Vzpomínáme-li, vždy vybereme události, které mají nějaký důvod, události, které nás zaujaly, přetvoříme je podle určité zápletky a zasadíme je do našeho prožívání či zkušenosti.
Falešné vzpomínky zkoumá už dlouhá léta proslulá americká psycholožka a expertka na výzkum lidské paměti profesorka Elizabeth Loftusová. Zabývá se tím, jak se mohou vzpomínky měnit, jakým způsobem mohou být řízeny a manipulovány.
„Mnoho lidí věří, že paměť funguje jako nahrávací zařízení, které zaznamená údaje, které si pak můžeme přehrát zpět. Ale desítky let práce mnoha odborníků v psychologii ukázaly, že to není pravda. Naše vzpomínky nejsou konstruktivní. Jsou rekonstrukční. Paměť funguje trochu jako stránky Wikipedie. Můžete tam jít a změnit je, ale stejně tak je mohou změnit jiní lidé."
Proč nás paměť klame a jaké jsou praktické dopady tohoto jevu? Čtěte ZDE na Mojezdravi.cz >>>
ť
