2°C
Takového člověka mít v kolektivu není žádná sranda. Ačkoliv vy si myslíte, že je to prostě flink a lajdák, on sám může mít vážnější problémy. Konkrétně tedy jeden, hyperaktivitu neboli ADHD. Ta je ale přisuzována spíše dětem a veřejnost má pocit, že z toho prostě vyrostou. Omyl. Hyperaktivita člověka doprovází na jeho cestě celý život.
Jsem nemocný, ne zlobivý!
V dětství byl takový člověk považován za nevychovaného pacholka, který nemá kus slušnosti, neustále vyrušuje a nevydrží chvíli na místě. Pojem ADHD byl sice definován už před zhruba sto sedmdesáti lety, ale veřejnost tento problém často nevnímá jako poruchu osobnosti, ale jako znak nevychovanosti, zlobení. Jestliže se k dítěti s hyperaktivitou přistupuje jako k někomu, kdo je nevychovatelný raubíř, je vysoká pravděpodobnost, že v dospělosti to nebude o moc lepší.
Mnoho symptomů zůstává, pouze se mění jejich projevy, stejně jako se vyvíjí mozek člověka. Hyperaktivita u malých dětí se projevuje zejména tím, že nejsou schopny vydržet na jednom místě, pořád se pohybují. Dospělí lidé sice neskáčou z místa na místo, ale typickým příkladem jsou rychlá jízda autem a zběsilé předjíždění. Hyperaktivní dospělý člověk bývá často nervózní.
Dalším příznakem ADHD je porucha pozornosti, kdy si dítě není schopno chvíli v klidu číst nebo sledovat nějaký pořad. Není schopno soustředit pozornost na jednu jedinou věc. U dospělého toto chování vykrystalizuje často do prokrastinace. Člověk odkládá své povinnosti na poslední chvíli nebo je neudělá pořádně, není schopen si zorganizovat pořádně svůj čas, což ho může dostat až k úzkostlivým stavům nebo depresím.
Od chaosu k závislostem
Kromě toho mají dospělí lidé problémy i se socializací. Nejsou schopni vnímat drobné nuance při komunikaci, nezvládají se orientovat v nejrůznějších životních situacích. S tím je spojeno i to, že pro jedince s ADHD je těžké si zorganizovat svůj život tak, aby zvládal vše, co potřebuje. Takto narušeného člověka poznáte často úplně jednoduše – většinou totiž nedokáže dokončit to, co rozdělal, nic nedotáhne do konce.
Samozřejmě průběh je u každého jedince specifický. Někdo prožívá lehčí formu, která je právě založena na naprostém životním chaosu a neorganizovanosti. Ve vážnějších případech mají lidé s ADHD tendence sklouznout k alkoholu nebo jiným návykovým látkám. Výjimkou nejsou ani problémy se zákonem. Od toho, jak moc ovlivněn nemocí člověk je, se odvíjí i léčba.
Uspořádejte si život
Prvním krokem k úspěšné léčbě je už samotné uvědomění si, že mám nějaký problém. Pokud má pacient pouze mírné příznaky, jako je právě nepozornost, nebo je neposedný, hodně mluví a je tak nějak stále "v pohybu", jako účinná léčba stačí pouze vědomí o nemoci. U jedince samotného sníží pocit viny a jeho blízcí na něj mohou pohlížet z jiné perspektivy.
Takový člověk by se měl naučit zorganizovat si svůj život a dostat ho pod kontrolu po všech stránkách. Velmi tomu napomůže třeba i to, pokud si z běžných činností vytvoří rituály, věci si bude ukládat na stále stejné místo, používat nejrůznější pomocníky paměti (papírky, diáře, zvýrazňovače).
Jestliže je porucha vážnější, k léčbě pomáhá psychoterapie, v nejkrajnějších případech léky. Ty mají za úkol hlavně zlepšit příznaky nemoci, aniž by se na nich stal člověk závislý či byl jimi z nějakého hlediska "oblbnut". Psychoterapie zase pomáhá člověku najít sebedůvěru nad věčnými selháními, zlepšuje motivaci a pomáhá k tomu, fungovat v životě normálně.
Nemocní mezi slavnými
ADHD nemá nic společného s inteligencí. Tito lidé sice nemusí vynikat v některých oborech, naopak v těch oblíbených bývají naprostí géniové. Příkladem jsou třeba Bill Gates, Michael Phelps, Michael Jordan, Walt Disney, Albert Einstein, Jack Nicholson, Vincent van Gogh nebo Elvis Presley.
