Úterý 22. září 2020
Svátek slaví Darina, zítra Berta
Jasno 23°C

Jsem nešikovný a nemůžu za to aneb Syndrom nešikovného dítěte

12. srpna 2013 | 10:00

Je vaše dítko tak nešikovné, že mu všechno padá z ruky? A chová se tak i váš manžel a tvrdí, že za to nemůže? Nenadávejte na ně – možná mají pravdu. Za jejich nešikovnost totiž může pravděpodobně dyspraxie, neboli syndrom nešikovného dítěte!

„Náš devítiletý syn Marek je neuvěřitelně nešikovný. Dodnes si neumí pořádně zavázat tkaničky, netrefí se pořádně do fotbalového míče, a když si chce ukrojit chleb, to abych se bála, že si uřízne prst. A nejhorší je, že stejně nešikovný je i manžel,“ vypráví čtyřicetiletá Hanka z Prahy. Teprve nedávno se rozhodla se synem zajít k odborníkovi, který po řadě vyšetření zkonstatoval, že Marek je dyspraktik a že skutečně za svoji nešikovnost nemůže.

Poznáte ho?

To si pište, že takového dyspraktika poznáte, ono to ani nejde nevšimnout si. Zejména v dětském kolektivu to má takový „nešika“ velmi těžké. Obvykle má takové dítě potíže s pohybovými dovednostmi, takže vybočuje a ostatní děti si s ním z tohoto důvodu nechtějí hrát. Přesně to popisuje i paní Hanka, jejíž Marek si zejména ve škole pořádně užil. „Nezvládnul sestavit stavebnici, když šli ven na procházku, trvalo mu to dvakrát tak déle než ostatním, než si zapnul všechny knoflíky, a na kole se naučil jezdit teprve před rokem,“ říká paní Hanka. A její manžel? „Nikdy bych nevěřila, že i dospělý chlap může být dyspraktik, kterému dělají problém krkolomnější činnosti,“ dodává. Ovšem je to možné – dyspraxie se netýká jen dětí, ale i dospělých.

Děti
Dospělý nešika

Většina vývojových poruch (jako například dysortografie, dysgrafie atd.) se věkem zlepšuje a některé dokonce zmizí téměř úplně. To platí i o„syndromu nešikovného dítěte“. Na druhou stranu i ten může přetrvat do dospělosti. Dospělý „nešika“ už sice dokáže zavázat tkaničky a zapnout knoflíky, má ale jiné potíže – například má problém vybrat si profesní orientaci, obtížně se učí řídit automobil a mívá problém navazovat přátelství a vztahy vůbec, protože má sníženou sebedůvěru. Pokud tedy doma máte někoho takového, hlavně mu to každý den nevyčítejte – jiný nebude!

Netlačte na pilu, pomáhejte!

Ptáte se, co můžete dělat? Hlavně si to nebrat moc k srdci. Důležité je uvědomit si, že za tuto poruchu nemůže ani dítě, ani váš partner, a že ze všeho nejdůležitější je milovat je takové, jaké jsou. Chvalte je, povzbuzujte a posilujte jejich sebevědomí. A je jedno, když se nestrefí při fotbale do míče a že z nich nikdy nebudou slavní sportovci!

Autor: iva