Mám místo břicha prázdný batoh
„Právě jsem se chystal na operaci převislé kůže, ale nakonec jsme se dohodli s chirurgy, že počkáme. Chci totiž ještě hubnout a dostat se na váhu 90 kilo. Bylo by tedy zbytečné jít na operaci kůže dvakrát. I když jsem se těšil, volná kůže mi na těle překáží,“ říká Jaroslav Jurča. „Navíc budu bez ní zase lehčí a i opticky štíhlejší. Nosím ji sebou na břiše jako batoh.“
Život bez piva a bůčku nebo smrt...
Než začal čtyřiapadesátiletý muž s razantním snižováním váhy, málem umřel. Do valašskomeziříčské nemocnice ho tenkrát dovezla záchranka, protože mu selhávalo srdce i plíce. Několik týdnů ležel na jednotce intenzivní péče a primář interního oddělení Pavel Prodělal mu zcela vážně sdělil: „Musíte zhubnout, jinak umřete.“
Když dnes navštívíte Jaroslava doma, najdete na jeho stole hromadu ovoce a lednici plnou jogurtů a ryb. Pokud si dá pivo, tak jen malé, kdysi jich do sebe obracel mnohem víc a velkých.
Do zubařského křesla jsem se nevešel
Kila Jaroslavovi celou dobu ubývají pod přísným dohledem lékařů valašskomeziříčské nemocnice, kam také dochází na pravidelné kontroly. Ti z něj mají velkou radost. „Řídí se našimi pokyny, dodržuje námi stanovený jídelníček, snaží se pohybovat,“ chválí ho primář Prodělal.
Teď mám tlak jako kojenec
„Lépe se mi dýchá, chodí a mám radost, že někteří známí mě ani nepoznávají. Tlak mám jako kojenec a úplně mi zmizel podbradek. Mám také nové zuby, dříve jsem se nevešel do zubařského křesla, tak jsem strašil se starými zpola vypadanými,“ chlubí se bývalý tlouštík.
Žádná ženská mě nechtěla
Až dosáhne své vysněné váhy devadesáti kilo, má muž v plánu koupit si běžky, ať v zimě nezahálí. Zatím jezdí na kole. Díky letošní úspěšné houbařské sezoně šplhal po lesích a nosil domů košíky plné hřibů. Zdravý pohyb má i při skládání dřeva na zimu.
Bydlí totiž sám v rodinném domku čili veškerá starost leží na něm. Doufá však, že si časem najde partnerku a bude jim spolu veseleji. „Jako dvoumetrákový kolos jsem neměl šanci sbalit nějakou paničku, tak jsem zůstal sám,“ podotýká. Naštěstí má hodné sourozence i synovce a švagrovou, kteří v těžkých chvílích stáli při něm. Vozili jej do nemocnice, podporovali psychicky. „Proto svůj úspěch nevidím jen v pevné vůli, ale i v pochopení blízkých.“
Dva obědy a bylo zle
Jak se vůbec stane, že se člověk dopracuje k takové váze, o níž lékaři hovoří jako o morbidní obezitě? Jurča pochází ze sedmi dětí. Nakonec zbyl doma mamince jen on sám. Ta si toho považovala a chystala synovi vydatné obědy i poté, co už poobědval v práci.
Než jej nemoci spojené s obezitou dostaly do důchodu, pracoval jako řidič vysokozdvižného vozíku. Čili ani tam se moc nepohyboval. Když se k tomu připočte, že si po druhém obědě vždy spokojeně schrupnul a pak třeba vyrazil do hospůdky na pár piv, je to, jako by tukové polštáře neustále „hnojil“.
Jídelníček pana Jurči před dietou:
Snídaně: rohlíky k tomu třeba vlašský salát, vajíčka, koblihy či jiné sladké pečivo
Svačina: v kantýně podobná jako snídaně
Oběd: závodní jídelna
Druhý oběd: doma od maminky, klasická česká kuchyně, knedlíky, omáčky, zasmažené polévky, po obědě zdřímnutí a pak třeba za kamarády do hospůdky na pár piv
Večeře: nejraději teplé jídlo nebo bílé pečivo se salámem s pomazánkou a něco dobrého k televizi
Jídelníček pana Jurči dnes
Snídaně: celozrnné pečivo, nízkotučné jogurty, rybičky
Svačina: ovoce
Oběd: nezasmažená, jednoduchá jídla, těstoviny se zeleninou, maso připravované na pánvi bez tuku, zeleninové saláty
Svačina: zdravá procházka, nějaký pohyb
Večeře: ovoce, zelenina, jogurt, zeleninová pomazánka, nízkotučný sýr, celozrnné pečivo
Řešení v nouzi - bandáž žaludku
Tento zákrok pan Janča nepodstoupil, ale pro mnoho obézních pacientů, kterým se nedaří hubnout, je bandáž účinným řešením. „Principem bandáže je zaškrcení žaludku v jeho horní části zevně přiloženou manžetou - bandáží. Důsledkem této operace jsou pocity velmi brzkého nasycení, kdy po snědení malého množství jídla se naplní a roztáhne malá horní část ,nově vytvořeného‘ žaludku,“ vysvětluje primář chirurgického oddělení valašskomeziříčské nemocnice Aleš Bařinka.