„V tomhle mě ovlivnil otčím, který se vyučil truhlářem a následně vystudoval na akademii architekturu a zabýval se památkami. Tím, že jsem s ním trávila dost času v dílně, spoustu jsem se toho od něj naučila. A můj vlastní táta byl zase vynálezcem všelijakých gramofonů a zvukové techniky, takže si myslím, že mám v genech do jisté míry i kreativitu a zručnost,“ vysvětluje herečka.
„Dokonce jsem absolvovala dva truhlářské kurzy, abych si oživila, co jsem se v dětství naučila. Ale práci na velkých strojích jsem radši nechala na mistrovi. Do toho se pouštět nebudu. Člověk se tomu musí věnovat pravidelně, aby dosáhl nějaké zručnosti, a taky mít odborné vedení. Takže každý ten kurz byl pro mě spíš ujasňovacím momentem, že sama, bez odborného vedení, velkou truhlařinu dělat nebudu. Ovšem kdyby bylo třeba, vím, jak na to.“
Co tedy Zora Jandová zvládá? „Na cirkulárce dělat nechci, přece jenom se bojím o prsty, ale pokud jde o to, vyrobit stoličku, tak na tu bych si troufla. Z prefabrikátů bych ji sestavit dokázala. Doma máme věci, na kterých jsem se podílela, ráda jsem dělala třeba výplety u židlí, dodnes z nich mám dobrý pocit. Bavily mě ta kreativita, společná práce a čas, který jsme s otčímem u toho strávili. Probrali jsme při tom spoustu věcí. Na škole ho učil malíř František Tichý nebo profesor Rothmayer, který byl přímým žákem Plečnika, rád na ně vzpomínal. A dozvěděla jsem se i spoustu osobních informací. I s maminkou, než odešla, jsme si toho stihly hodně říct, a za to jsem ráda, to je důležité.“
V dubnu její manžel, hudební skladatel Zdenek Merta, oslaví 70. narozeniny a rodina doufá, že budou moct proběhnout, jak si naplánovali. „Chtěli bychom pro něj připravit nějaké hudební překvapení. Sama jsem to zažila na koncertu k mým šedesátinám. Zapojili se do toho i moje sestra s rodinou, bratr, naše holky a Zdenek. Natrénovali společně písničku,“ prozrazuje Zora, která taky bude bilancovat. Oslaví totiž 35. výročí na hudební scéně.
„V přípravách jsou koncerty a Zdenek chystá CD klavírní hudby, na kterém by se měly objevit i hlasy Vojty Dyka, naší Estherky a taky můj. Nejraději bychom vystoupili v Městském divadle v Brně, které je naší domovskou scénou, ale uvidíme, jaká bude aktuálně situace kolem covidu, připravujeme se i na jiné varianty.“
Jak Zora, tak Zdenek už virovou nemoc prodělali. Merta ji nesl hůř, byl dokonce hospitalizován a dlouho se z jejích následků vzpamatovával.
„Já si myslím, že jsem byla v tu dobu taky na nemocnici, ale nějak jsem si to neuvědomila… Nakonec jsme to oba zvládli, i když Zdenek se z toho dostával déle, ale i já cítím, že se mi pořád ještě hůř dýchá. Ty plíce to zasahuje, ale klidně to může být i psychosomatika,“ říká Zora Jandová, která se zabývá zdravým životním stylem, a jakmile skončí restriktivní opatření kvůli covidu, hodlá si otevřít poradnu Well-Being Centrum Zory Jandové.
Manžele udržují v kondici především jejich děti. Dcera Viktorie, která studovala teritoriální studia na Univerzitě Karlově a dala jim vnouče, a Esther. Ta končí studia muzikálového herectví na konzervatoři.
„Tím, že jsou holky mladé, drží nás v kontaktu s úplně jiným světem, než ve kterém bychom jinak byli. Tuhle jsem potřebovala jet na otočku do Prahy, tak jsem vzala s sebou Estherku, a ona mi pouštěla písničky, ke kterým bych vůbec neměla čas dostat se. Hned jsem ji poprosila, aby mi je nahrála do databáze. A Zdenek s Estherkou zase jezdí na bruslích. Na kolečkových i na ledě. Nejvíc ale pookřeji s naší vnučkou Madlenkou. Jsou jí dva roky a baví nás být spolu. Máme už svoje rituály. Pouštíme si vážnou hudbu, a ona to miluje! Chce, abych jí říkala, jaké nástroje zrovna hrají, a vydrží u toho i několik hodin. Častokrát dokonce vyžaduje, abychom to poslouchaly znovu, takže jsme si už dvakrát za sebou pouštěly novoroční koncert vídeňských filharmoniků. A Dvořákovy Slovanské tance sjíždíme pořád dokola. K tomu jí musím vyprávět pohádky o tom, jak spolu Madlenka a babička Zora poslouchají hudbu. Nejvtipnější je, že když vyslovím jméno Antonín Dvořák, vykřikne: Děda! Asi ho řadí na stejnou úroveň, tak to jsme rádi,“ směje se Zora.
Zdenek Merta vedle jiného napsal hudbu k muzikálům Bastard, Sny svatojánských nocí a Babylón, ve kterých Zora hrála a které byly v devadesátých letech minulého století divadelními trháky.