2°C
Aleš Cibulka, moderátor
Jak jsem zachraňoval Jiřinu Jiráskovou
Pořádně jsem se zapotil, když jsem pomáhal Jiřince Jiráskové malovat byt a šli jsme vynést odpadky. Nešikovně zakopla o obrubník, bezvládně padla na chodník a poranila si rameno. Neskutečný pohled.
Na zemi u popelnic sedí držitelka Thalie za celoživotní dílo a vedle ní já. Zavolal jsem sanitku. Když Jiřina spatřila dva zřízence v červeném, zdravou rukou se chvatně přičísla a nonšalantně se zeptala: „Pánové, a který z vás je lékař?“ Když se dozvěděla, že jsou jen sanitáři, odvoz chtěla odmítnout.
Jiřina byla v sanitce, já se hnal dovnitř za ní, ale dozvěděl jsem se, že mě bohužel s sebou nemohou vzít. Jiřina se vzpružila na lehátku a zařvala: „Pánové, tak já mu teda rychle něco zlomím, ať může se mnou!“
Pánové v červeném pak narazili ještě jednou, když se dožadovali průkazu pojištěnce. Jiřina výhrůžným hlasem pronesla: „Pánové, vy když jdete s košem, tak si s sebou berete průkaz pojištěnce? Já teda ne.“ O tom, že vyžadovala, aby spustili houkačku, neboť umírá, se ani nezmiňuji.
„Jé, vy máte podprsenku s háčkama,“ divila se sestřička, „no ta musí taky dolů“. To už na mě bylo moc a uchýlil jsem se do čekárny. V Jiřině se nezapřela vedoucí pracovnice a generál a já v čekárně, zelený hrůzou, poslouchal přes dveře, jak diriguje. „Vy jděte sem, chytněte mě tady – ne tady, tady říkám! Vy se postavte sem, tohle dejte tam a teď trhněte – no nebojte se, pořádně trhněte! To jste doktor?!“
Když Jiřinku vyvezli z ordinace, přitulila se ke mně a nenápadně špitla: „Hele, odvez mě rychle někam, kde se dá kouřit!“ Bylo jasné, že už je jí dobře.
Z chystané knihy Cibulka v pyžamu, JaS nakladatelství
Petr Vágner, herec
Lidé si mě pletou s lékařem
Od chvíle, kdy jsem se začal objevovat v seriálu Ordinace jako lékař, se mi stávají zajímavé příhody. Lidi totiž občas opravdu nerozlišují mezi tím, co se děje v televizi, a co je realita. Takže když jsem byl třeba na dobrovolné praxi u pražské záchranky a jezdil s pravými záchranáři k případům, bylo hned poznat, kdo je seriálový fanoušek.
Když jsme přijeli do bytu, kde se pán dusil jídlem, jeho paní mi ve dveřích řekla: Ale já jsem nevolala do Ordinace! Často se taky začali rozhlížet, jestli třeba někde nemáme schovanou skrytou kameru, fotili si mě nebo natáčeli na mobil.
Ale stává se i to, že lidi opravdu čekají, že jako doktor pomůžu. Když jsme kdysi časem točili adrenalinové medailonky pro Českou miss, se štábem jsme vystoupali na jeden z kopců, odkud měla letět na rogalu jedna z finalistek.
Chvíli před tím se tam asi z patnáctimetrové výšky zřítil paraglidista, a tak hned všichni běželi za mnou, ať mu pomůžu... Naštěstí mám nějaké kurzy, takže jsem ho zběžně prohlédl, zjistil mnohačetnou frakturu ruky a lehký otřes mozku, ale na zbytek jsme už zavolali záchranku.
Těžké chvíle při natáčení
Zajímavé situace jsem zažila při natáčení Ordinace v růžové zahradě, kde jsem hrála sestřičku. Vše jsme dělali „na oko“ a nejhorší snad bylo měřit tlak. To mi vůbec nešlo. Používali jsme k tomu tlakoměry na suchý zip. Ale zvukařům vadilo, že to vydává nepatřičné zvuky. Tak jsme je museli „motat“ na ruku obráceně. Jistě si dovedete představit, jak to asi vypadalo.
