2°C
Byla tady představena spousta nových projektů České televize, tak který vás nejvíce zaujal a na který se nejvíc těšíte?
Už když jsem viděla ten plakát na film Bratři, tak jsem tady šeptla kolegům do ucha, že se mi ti kluci strašně líbí, oba dva – Oskar Hes i Honza Nedbal. Takže na ten film jsem moc zvědavá. Těším se na StarDance, to je taky jedna z mála věcí, které nějak stíhám, já totiž, přiznávám se, nemám televizi, takže to tak pochytávám, kde můžu. Jinak si myslím, že celé to znělo zajímavě, projekt o školách vypadal krásně, vlastně bych nakonec jmenovala všechno.
Vy jste ovšem přišla představit druhou sérii seriálu Osada. Můžete naznačit, jakým způsobem se změní vaše postava, jakou bude mít novou dynamiku?
Změní se docela hodně, protože jako to bývá v životě, i u ní dojde k něčemu, co bývá tou hlavní změnou v životech lidí, tedy dojde k tomu, že bude mít dítě. Takže my tam vlastně s Davidem Srovnalem řešíme naši novou situaci, a to je pro nás takový leitmotiv. Občas to má kotrmelce, já jsem unavená máma, potřebuju trošku klidu a David mi pomáhá. Nakonec krásně přijdeme na všechno a máme se vlastně hrozně hezky, ale myslím, že to je dost podobné životu. S dítětem se vždycky trošičku musí věci přehodnotit.
Podívejte se na rozhovor o seriálu Osada:
Takže v podstatě maličko trenažér, jak by to mohlo vypadat, kdyby to bylo?
Ano, třeba tak.
Natáčení s malými herci občas bývá náročné, jak to probíhalo?
Bylo to samozřejmě trochu náročnější, ale mě to vždycky vlastně baví, protože já nejsem člověk, který to potřebuje mít všecko úplně připravené. Já mám vlastně ten život a rozruch na place ráda. Normálně když se točí, tak každá klapka se jede stejně, aby se mohlo záběrovat, a s tím dítětem to není možné. Opravdu musíte vždycky tu klapku jet nanovo, protože musíte reagovat na to, co holčička bude zrovna dělat. Já se přiznám, že já jsem takový zlobivec, že to mám ráda, já bych takhle nejradši točila všechno. Jakmile po mně někdo chce dvakrát zopakovat něco stejně, tak už se trochu kroutím. Takže mě to bavilo a holčička byla neuvěřitelná. Byla bezvadná, bylo to opravdu velmi živé dítě a mně se to líbilo.
Takže z toho vyplývá, že jste taková freestylerka trošičku?
Asi v něčem ano, na divadle mám zase ráda, když mám nějaké věci pevné. Myslím, že u toho natáčení obecně to mám ráda, protože při natáčení se víc ukazuje život, a jakmile je to umělé, tak to na té kameře je velmi cítit. Takže mám ráda, když se věci mění, když jsou živé.
V seriálu Osada vám dávali tvůrci prostor?
Neměli jinou šanci. My jsme tam měli tu holčičku, takže tam byla obhajoba plná, že si můžeme dělat, co chceme, protože hrajeme, co je, ale Radek Bajgar je obecně otevřený všemu.
Češi jsou velcí chalupáři. Patříte k téhle sektě?
Já si myslím, že je ještě velký rozdíl mezi chalupáři a chataři, protože tam je otázka toho, že máte někde samostatně chalupu, nebo jste členem osady. Já v tomto smyslu jsem spíše chalupář a ano, mám velmi ráda přírodu, les a potřebuji to k životu.
Takže jak často tohle léto trávíte právě v téhle oáze?
Kdybych pracovala míň, tak jsem tam celé léto, ale právě tohle léto mám takové pracovnější, takže tam tak lovím víkendy.
Trávíte ráda léto v Čechách?
Ano, nepotřebuju nikam odjíždět k moři, opravdu mám strašně ráda léto u nás.
A to moře si dáváte třeba v zimních měsících?
Ano, protože moře je taky energie, kterou potřebuji k životu, ale tomu dávám přednost třeba na podzim nebo leden, únor. To jsou pro mě těžké měsíce.
Vaše kolegyně Jana Plodková je velká zahradnice. Vy také sázíte a sklízíte?
Já jsem ve stavu se svou chalupou, že o zahradě se nedá mluvit, protože teď se dělá elektřina, trubky a všude je jenom hrozný nepořádek a je rozkopáno, ale těším se, až ta zahrada bude existovat. A potom všechno bude. Strašně ráda se hrabu v zemi a je to pro mě jistý druh meditace.
Seriál Osada je o hledání pohody, co pro vás znamená pohoda?
Pro mě pohoda je mít všeho dostatek, ne moc, ne málo a být v nějaké harmonii a být obklopen dobrými lidmi.
Co vás v nejbližší době čeká?
Nejbližší budeme mít pravděpodobně v květnu premiéru filmu Amerikánka s Viktorem Taušem, což je takový velký projekt, na kterém s námi spolupracovalo padesát dětí, z nichž polovina je z dětských domovů. Je to takové životní dílo Viktora, je to pro něho důležitá věc a pro nás všechny zúčastněné vlastně taky. Teď točím film, hraný debut dokumentaristky Veroniky Liškové, pracovní název je zatím Rok vdovy. Je to takový krásný scénář, který napsal její manžel Eugen Liška. Takže to jsou teď asi takové nejzásadnější věci. Jinak je pořád něco a je to hezké, že mám co dělat.
