Kolikátá tohle byla komerční spolupráce vás se sestrou?
Komerčně taková větší druhá, ta první byla Dieta, teď si to nevzpomínám přesně, myslím, že focení pro časopis Dieta... Tohle bylo ale takové první velké focení pro kampaň a bylo na tom hodně práce.
Jak se cítíte vy v kůži modelky?
Nekomfortně. Já jsem se jako modelka nenarodila. Jsem spíš taková realističtější sestra a spíš takový kluk než holka, takže jsem to trošku lámala přes koleno, ale snažila jsem se.
Měla jste dobré vedení...
Určitě! Kopírovala jsem, co šlo, samozřejmě, a měla jsem nejlepší učitelku, jakou lze mít.
Podívejte se na rozhovor se sestrami Yvonou a Simonou:
Vy jste ta starší sestra, takže když měla přijít na svět vaše mladší sestra, chtěla jste ji?
Ne, nechtěla. Strašně jsem bojovala, že nechci sestru, věděla jsem přesně, co to bude znamenat. Věděla jsem, že mi zabere už tak mini pokojíček a že všechna pozornost se samozřejmě svede na ni. Takže jsem žárlila. Nelíbilo se mi její jméno a strašně jsem útočila, ale to se za nějakou dobu zlomilo, takže nakonec jsem zjistila, že je fajn mít sestru, i když to trvalo pár let, nějakých deset nebo dvanáct.
Proč jste teď vlastně vděčná, že máte sestru, a co na ní nejvíc milujete?
Myslím, že mít sourozence všeobecně je super, protože nejste na tom světě tak sám, jak se říká, a je to pravda. Kdyby se cokoliv stalo, tak máte někoho, kdo je stejná krev a na koho se můžete obrátit. Vždycky, ať se stane cokoliv, kamarádi takhle nefungují. Někdy možná ano, ale většinou ne. A nejvíc na ní miluju to, že to, o čem jsem si myslela, že nikdy nedopadne, tak dopadlo. Ona je takovým důkazem toho, jak vždycky tvrdí, že sny se mají plnit. Já jsem byla spíš ta, která se drží při zemi, sestra vždycky lítala nad zemí, tak jsem si říkala: ta dopadne těžce a tvrdě na nos. Teď vidím, že je opravdu důkazem toho, že sny se splní, když si člověk za nimi jde naplno, a ona je prostě taková. Jsem vděčná za to, že to vidím v přímém přenosu.
A dokáže vás v něčem namotivovat?
My se tak jako v různých věcech motivujeme vzájemně. Motivuje tisíce lidí. Myslím si, že patřím mezi ně. A jestli někdo zboural příčky toho, jak by člověk měl žít a vypadat a brát život, tak to je ona. Protože v každém případě je to padesátiletá žena s dvěma dětmi a nemá to v životě jednoduché, protože ten frmol, který samozřejmě ona každý den válčí, to už lidi moc nevidí. Zvládá to s takovou grácií, že je určitě obrovskou motivací i pro mě.
Myslíte si, že vám někdy frnkne z Čech?
Myslím, že jednou tam asi frnkne, až už jí Praha nebude tak lákat zpátky, ať to bude kvůli práci či čemukoliv jinému. Ona je tam tak šťastná, takže proč ne? Samozřejmě člověk by měl asi závěr života strávit tam, kam směřoval jeho cíl, a pro ni to bylo asi žít někde jinde než tady v tomhle stresu. Takže já, i kdyby se to tak stalo, tak jí to všechno přeji a možná frkneme za ní.
Máte někdy velké spory? Hádáte se?
Ježíš, pořád jsme se hádaly. Hádaly jsme se jako sestry, ne jako nějaké rivalky. To znamená, že jsme na sebe přehazovaly různé povinnosti už od dětství. Já tím, že jsem byla starší, tak jsem nenáviděla to, že ona nic nemusí, protože je mladší, a já musím všechno, protože to umím. Teď už je to umírněnější, už se hádáme méně, musím říct, ale zase jsem jí třeba kecala do výchovy dětí a pořád poučuji. Už jsem v roli té mámy spíš než sestry, takže vždycky poučuji a radím a dopadne to špatně, protože je to náraz na tvrdou zeď. Ségra je strašně paličatá a jede si po svém.
Byla mezi vámi někdy závist?
Bože ne, nejsem fanynka, jsem sestra a jsem skutečná sestra se vším všudy, takže vím moc dobře, co je k závidění a co ne. Spousta věcí, které lidi závidí, k závidění opravdu není. Ono kdyby se na to člověk podíval objektivně, tak je za ní kus dřiny. Takže když si to uvědomujeme všechno kolem, a my sestry si to určitě uvědomujeme, tak co závidět? Učit se je dobré, ne závidět!
Necháte se ještě někdy přemluvit k nějaké takovéhle podobné spolupráci?
Nic jiného mi nezbude, asi. Půjdu, jako ne že by mi to vadilo, to vůbec takhle nemělo vyznít... Já jsem ráda za tyhle příležitosti, jsem ráda, že mě vytáhne do světa, protože je to takové rozptýlení z té mé zahrady tam někde, kde je asi tisíc obyvatel...