2°C
Věříte na náhody?
Náhoda je jenom slovo, kterým popíšeme situaci, které hned nerozumíme anebo se jí divíme. Všechno do sebe ale zapadá, to mě na životě fascinuje.
A to, že jste potkala svého muže, jste vnímala jako vyšší záměr?
Tak bych to nenazvala. Říkala jsem si jenom, že to je zvláštní. Jak jsme si hodně rozuměli a uměli jsme se spolu všemu zasmát. Na různé situace jsem se najednou začala dívat jinak. V tom to vidím jako osudové setkání a zlomový okamžik v naprostém srozumění.
Poznala jste tenkrát hned, že je ten pravý?
Nevím, jestli tam byl nějaký takový okamžik. Všechno se spíš tak přirozeně vyvíjelo, plynulo. On mě pak požádal o ruku a já odpověděla spontánně ano, protože jsem s ním byla šťastná. Všechno šlo s takovou lehkostí.
Podívejte se na rozhovor se Simonou:
Takže pro vás bylo partnerství bez práce?
No to zase ne. Vztah je makačka. To, že jsme si hodně rozuměli, ještě neznamená, že jsme neměli třeba odlišné povahy. Museli jsme se navzájem v něčem tolerovat. Můj muž mě taky dokázal zklidnit, ale chytře. Občas i mlčením, protože není třeba pořád něco rozpitvávat. Láska je o tom, že máte ráda toho druhého za to, jaký je, i když jste na sebe kolikrát za něco naštvaní. Pak je ale třeba se společně zasmát, netrvat si pořád na svém. Na to je život opravdu kratičký. Je to už šest let, co můj manžel odešel, a moc mi chybí. Schází mi, jak jsme se spolu smáli, povídali si, jak hrál.
Měli jste někdy manželskou krizi?
Naprosto upřímně říkám, že jsme krizi neměli. Ale co to vlastně krize znamená? Je to lpění si na svém. I když nebylo vždycky všechno zalité sluncem, tak jsme nikdy nedošli do fáze, kdy bychom šli třeba od sebe. Je třeba zachovat chladnou hlavu a jednat s rozvahou. Lepší je jít se projít ven, zklidnit se a pak si některé věci vyjasnit. Je to o vzájemném respektu.
Čeho jste si na něm nejvíc vážila?
Jeho naprosté velkorysosti a toho, jak mě dokázal dostat z nějakého špatného rozpoložení. Uměl mě zachraňovat ve chvílích, kdy jsem měla nervy na pochodu.
Jak jste se dokázala přenést přes jeho ztrátu?
Samozřejmě že mi chybí, ale přijímám to. Bylo tak rozhodnuto a zůstala jsem tady se synem Damiánkem, který je naprosto úžasný a jeho stav je čím dál lepší, takže jsem za něj šťastná. Dokáže člověka osvobodit od trápení.
Jak to vnímal syn?
Je to silný kluk a všechno bere tak, jak to zkrátka je, bez sentimentu. Ale i dcera Jana byla v tu chvíli velmi silná. Teď ale řešíme společně spíš radostnou událost, protože je v očekávání a termín má začátkem června. To víte, že mě bolí, že se toho Zdenda nedočkal, ale on to určitě ví.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
