Začínala jste jako tanečnice a choreografka, kdy tedy přišla poprvé myšlenka, že byste zkusila film a divadlo?

Myslím, že to bylo při natáčení filmu Probudím se včera, kde jsem měla malou roli studentky. Právě tam mi došlo, že k tanci bych ráda přidala i to slovo. Začala jsem tedy vyzvídat od lidí, kteří se mnou byli na placu, co studují, co je potřeba udělat pro to, abych mohla hrát, do kterých castingových agentur se zaregistrovat, jakou školu vystudovat. Vlastně jsem se od té chvíle začala o herectví intenzivně zajímat, a jak jsem odmaturovala na taneční konzervatoři Duncan Centre, vrhla jsem se na herectví.

Zkušenost máte jak na divadle, tak i ve filmu. Kam vás to táhne víc?

V tuto chvíli víc k filmu, asi i kvůli času. Přece jen mám dvě malé děti a divadlo je „full time job“.

Myslíte, že natáčení je časově přijatelnější?

To ani ne, ale má na rozdíl od divadla začátek a konec. Casting, příprava, natáčení, které je například čtrnáct dnů. To všechno se dá s partnerem a babičkami vykrýt. Zároveň proniknout zpátky do divadelních kruhů po pěti letech “doma“ nebude úplně jednoduché. Ale doufám, že se mi to povede a přijde čas, kdy budu dělat obojí. 

Na vašem Instagramu mě pobavilo video, v němž jste zahrála repliku péčí o děti zdecimované matky ze seriálu Sedmilhářky. Jedna scénka byla „sebedojímací“, druhá mateřsky pragmatická. Do jaké role se pasujete coby dvojnásobná máma vy, v jaké fázi se aktuálně nacházíte?

Já mám v tomhle ohledu více fází! (směje se) Ta první je, že když už nemůžu, tak se směju. Prostě už mi je ze všeho do smíchu. Ta druhá je, že jsem sebeironická až pragmatická. A poslední fáze je právě pláč. Ono se to pak dobře hraje, když se naladím na jednu ze svých fází, nemusím pak ani moc hrát.

Nahota na prodej! Tohle všechno můžete vidět ve filmech a seriálech

Za pár dní jde do kin nový český film Promlčeno, ve kterém jste si zahrála. Musím říct, že když jsem ho viděla, nebála jsem se srovnání s kvalitním americkým thrillerem. Vskutku napínavá podívaná, v níž se v přímém rádiovém přenosu řeší téma jednoho téměř promlčeného zločinu. Jak vámi rezonovalo téma?

Je to velká věc, protože film otevírá téma promlčených zločinů. Řekla bych, že lidi, kteří se nikdy nesetkali s podobnou nevysvětlitelnou ztrátou, by ani ve snu nenapadlo, že se dá takový zločin, jako je vražda, promlčet… Mělo by se s tím něco udělat, protože přece nejde takovou věc promlčet. Ani za dvacet, ani za padesát let!

Ptám se, protože vy sama podobnou zkušenost máte. Před lety zmizel váš tatínek...

Ano, bohužel, zrovna já mám s tímhle osobní zkušenost. Můj otec je už šestnáct let nezvěstný a bohužel nikdo nevíme, kde je, a zda vůbec je….

Upřímně, tohle si člověk ani nedovede představit. Četla jsem, že u zvlášť závažných zločinů může být promlčecí doba delší, ale také to může být pět i deset let. Případ vašeho tatínka bude promlčen kdy?

Tam dojde k promlčení za čtyři roky, tedy po dvaceti letech. Nedokážu si představit, že by někdo za 5 let přišel a řekl: „Jooo, já ho zabil, ale už je to promlčené, takže cajk.“ Vím, že trest pro zločince oběť nevrátí, ale vrah vrahem zůstane a měl by za to nést odpovědnost, i po dvaceti letech. 

Tak radši k něčemu veselejšímu. Letos oslavíte třicáté narozeniny. Co nejvíc si ke kulatinám přejete?

Letos se nejvíc těším na dlouho odkládanou svatbu, kterou nám několikrát překazila korona, a tak doufám, že třicátiny oslavím už jako vdaná paní. To si přeji moc a doufám, že letos to konečně vyjde. 

Tyhle herečky byly těhotné během natáčení! Všimli jste si toho?

35 let Hříšného tance. Jak dnes vypadají Baby, Penny nebo Neil?