2°C
Máte za sebou komplikované zdravotní období, jste už konečně zdravý?
Ne, jsem v osmém měsíci rekonvalescence a stále se hledá příčina, proč doléčování mojí slinivky trvá tak dlouho. Chodím teď po vyšetřeních s mozkem. Čekají mě ještě dvě a pak by se mělo vědět, jestli to nemá souvislost s centrální nervovou soustavou, která by prý mohla být narušena. Důležité orgány v těle mám podle všech vyšetření zdravé, ale ta slinivka mě pořád bolí.
Což byl primární důvod, pro který jste se dostal do nemocnice?
Ano, měl jsem záchvaty bolesti, které pak už trvaly pět dní v týdnu. Z nemocnice mě nejprve dvakrát vyhodili jako simulanta, než konečně někdo uznal, že mám skutečně problém, a skončil jsem na operačním sále. Vzali mi žlučník a zjistili, že je už docela dost chycená i slinivka, se kterou laboruju dodneška.
Když se řekne slinivka, laik si vybaví pijana. Jaký máte vztah k alkoholu?
Já myslím, že naprosto standardní, jako má devadesát osm procent národa, ta jeho část, která neabstinuje. Na druhou stranu slinivka bývá zničená od tvrdého alkoholu, a ten já nikdy nepil. Když už, tak prosecco, víno, pivo nebo šampaňské jako právě teď. A to jenom proto, že jsem to dostal od svého doktora nařízeno.
Aby se vědělo, co to s vaší slinivkou udělá?
Přesně tak. Musí se vyzkoušet, jak na alkohol zareaguje. Jestli pozitivně, nebo negativně.
Takže pořád nevíte, proč jste zničehonic onemocněl?
Nejsem doktor, ale i na internetu se dá vyčíst, že k poškození slinivky dochází z nejrůznějších důvodů. Od drastických diet přes nezdravou stravu, cvičení i necvičení až po genetické dispozice. Takže vám nikdo pořádně neřekne, z čeho to máte.
Asi jste byl celou dobu v pracovní neschopnosti, platil vám někdo nemocenskou?
Ne, nikdo mi nic neplatil a neplatí. Jsem OSVČ, takže jsem na to zvyklý. Ale moje práce není jenom veřejné vystupování. Mám spoustu dalších aktivit, takže jakmile jsem se dostal z nemocnice domů, mohl jsem začít normálně vydělávat. Úplně bez příjmu jsem byl asi jenom měsíc.
A co k těm vedlejším aktivitám patří? Děláte snad gigola?
To bych rád, ale nikdo o mě nemá zájem. (smích)
Já bych o jedné věděla. Má iniciály L. V.
Ale ta nechce gigola. Dlouho už se živím tím, že učím komunikační dovednosti a rétoriku. Mám spoustu stálých klientů z řad politiků, vysokých manažerů i obyčejných lidí. A tahle práce se dá dělat i po Skypu. Takže jsem dál pracoval s klienty, se kterými jsem byl v kontaktu už předtím. Ale s každým novým se nejprve potřebuji vidět osobně. A to se taky dá zvládnout, pokud u toho nemusím stát, ale sedím na židli. Tím pádem jsem neměl problém, že bych nevydělával. Naštěstí mám aktivit víc.
Sejmula vás ta nemoc?
Brutálně. Shodil jsem patnáct kilo svalové hmoty, na které jsem pracoval celý svůj život.
Těch peněz vyhozených za fitko a trenéra…
A toho odříkání, co mě to stálo! Pak najednou máte 73 kilo, jste prakticky kost a kůže. Navíc mě v nemocnici uložili na oddělení, kde se často umírá, byl jsem v přímém kontaktu se smrtí. A když jsem tam ležel na kapačkách už čtrnáctý den, zemřel na rakovinu slinivky David Stypka (muzikant, zpěvák – pozn. red.). To se vám pak hlavou honí různé myšlenky.
Takže po psychické stránce to bylo ještě horší než po fyzické?
Ať to berete, jak chcete, tak ztráta chlapství není příjemná. A do toho pořádně nevíte, co s vámi bude. Ale já mám v sobě takový vzdor, že vždycky když na mě přicházejí nejhorší myšlenky, řeknu si, že jsem vyvolený a že bych tomu světu tady strašně chyběl. Že to špatný nepřijde a všechno bude zase dobrý.
Zatím vám to vycházelo?
Vždycky! Zaplaťpánbůh. Jsem tady a mám zpátky 7 kg. Žiju a pracuju.
Hádám, že máte nějakou speciální dietu.
Spíš určitá omezení. Ale je pravda, že piju speciální drinky, které si kupuju v Německu, a ty mi nahrazují pevnou stravu. Protože ta tekutá slinivku tolik nedráždí. Ale nevadí mi to, protože ty drinky jsou dobré.
A drahé?
Jedno „jídlo“ vyjde na 90 Kč. Já piju jenom jeden drink denně a zbytek mého jídelníčku tvoří tuhá strava. Ale samozřejmě nejím všechno. Začínáte méně dráždivou stravou a pak slinivku zatěžujete víc a víc. A mezi top zátěžové věci patří mimo jiné alkohol. A ten mám teď na příkaz doktora zkoušet.
Kolik ho můžete vypít?
Co zvládnu. (smích) Ne, nespecifikoval to. Počítá s mojí přirozenou inteligencí.
No, a kde v tom vašem rušném životě vznikl prostor pro to, že jste se seznámil s Lucií Vondráčkovou?
Ale ono je to strašně čerstvý. I když i mně samotnému díky médiím přijde, že už jsme spolu deset let. Za posledních čtrnáct dní o mně vyšlo víc článků než za celý můj život. A seznámili jsme se díky práci.
Když jste spolu točili videoklip?
Ne, vůbec… Ano, točili jsme spolu videoklip, ale tam jsme byli dva profesionálové, Lucka jako zpěvačka a já jako herec, který hraje jejího partnera. Udělali jsme, co jsme měli, a to bylo všechno. Každý pak odjel domů a nic se nedělo.
Tak kdy jste se dali dohromady?
Pár týdnů nato jsme se potkali v nahrávacím studiu, pro které pracuji. Lucka tam točila svoje nové písničky. Produkují je sice Slováci, ale protože se Lucka stará o dvě děti, bylo pro ni jednodušší točit je tady, a ne jezdit do Bratislavy. A tam, protože jsem tomu natáčení dělal supervizora, jsme spolu začali trávit víc času a povídat si. A zjistili jsme, že toho máme spoustu společného, dokonce i smysl pro humor, i když to tak nevypadá. Lucka je totiž pořád brána jako suchar.
Opravdu?
Já vždycky vnímal, že si o ní lidi myslí, že nemá smysl pro humor. Přitom ho má stejně brutální jako já. A já jsem známý sarkastickými ostrými hláškami. Ale to jenom na okraj. Taky jsme se jeden druhému líbili lidsky a vůbec celkově. Oba jsme rodiči, ona má dvě děti, já jedno a oba je máme ve střídavé péči. Takže jsme najednou zjistili, že máme hrozně moc společných témat, a vznikly mezi námi sympatie, které přerostly ve vztah.
Kam jste ji pozval na první rande?
To jsme vlastně neměli. Tím, že máme oba spoustu práce a staráme se o děti, potkávali jsme se jenom v práci, na nic víc jsme moc neměli čas. Ale tam jsme ho spolu strávili tolik, že to bylo, jako bychom randili. A po natáčení jsme se šli někdy na chvilku projít.
Vaše děti se už prý taky poznaly, jak se snesou?
Můj Sebastian má čtyři a jejím klukům je šest a devět. Dohromady se viděli asi třikrát nebo čtyřikrát. Zrovna před pár dny jsme byli společně v Podolí u vody. A kluci si rozumí, respektive Matyáš s Adamem začali chránit toho mýho malýho a starat se o něj. Mají k němu moc hezký vztah.
Co myslíte, jak dlouho může vaše partnerství vydržet, když se o vás tolik píše? To vám přece musí soukromí dost narušovat.
To se mě ptáte hodně. Ale musím říct, že i když se v tomhle prostředí pohybuji dlouho, byl jsem docela překvapený, jakým způsobem se k tomu média postavila. Na můj vkus až moc agresivně.
Skutečně?
Chápu, že Lucka je exponovaný člověk a já pro ně nová tvář, ale zarazilo mě, kolik zlosti a ošklivých věcí o mně nebo o nás byli schopni vypustit. Spousta lidí nám nevěří, myslí si, že to děláme kvůli reklamě. Slyším to furt ze všech stran. A když se zeptám, proč si to myslí, řeknou jenom: Protože o tom nemluvíte. Takže tím, že jsme naši lásku nekřičeli do světa, nezveřejnili ji na Instagramu, nijak ji nepropagovali, jsme podezřelí.
No a proč jste s tím nešli ven?
My jsme si s Luckou hned na začátku řekli, že chceme normální vztah, a ne veřejný. Že nechceme dávat na sítě instastorýčka… Ale pokud se o nás začne někdo zajímat, nebudeme se schovávat nebo lhát a klidně přiznáme, že jsme spolu. Jenomže on se nikdo dva měsíce neptal. Přitom jsme normálně chodili po venku, na jídlo do restaurací… Dokonce jsme se drželi za ruku, když jsme se procházeli Prahou. Jako každý obyčejný pár. Lidi Lucku na ulici poznávali, takže to nebylo o tom, že bychom se snažili někde něco skrývat. Akorát jsme se domluvili, že až to praskne, nebudeme říkat nic bližšího, protože se známe teprve dva měsíce.
Abyste si nenaběhli?
Jsme už starší a zkušenější. Oba jsme těch plánů měli za život tolik, že víme, že to, co si přejeme nebo co se na začátku nějak tváří, může být za rok úplně jinak. A vy pak vypadáte jako hlupák, když křičíte cosi o nehynoucí lásce, dětech a společném bydlení. Lidi se musí nějakou dobu poznávat. Oba máme za sebou i nepříjemné věci, tak jsme si řekli, že budeme žít jeden pro druhého a přítomností. Nechceme moc plánovat, co a jak bude. Znáte to, chcete-li pobavit vesmír, řekněte mu svoje plány.
Vaše bývalá partnerka Andrea, se kterou máte Sebastiana, už o tom ví?
Určitě. Bylo by divný, kdyby se to během posledních dní někde nedočetla.
Vy jste jí to neřekl dřív? Přece jenom jste Sebastiana bral s sebou k Lucce.
Ne, nebyl důvod. Ona ví, že bych si nenašel nikoho, kdo by našeho Sebíka jakkoliv ohrožoval. Myslím si, že může být ráda, že je Lucka matkou dvou dětí, a navíc fantastickou.
Lucie má ráda sport. Budete jí stačit, když jste teď zdravotně indisponován?
Ona hlavně ráda chodí, to je pro ni největší sport.
Máte auto?
Nemám.
V tom případě jste pro ni skutečně ideální partner. Lucie ho taky nemá a nechce. Takže si užíváte společně?
Ano, já jezdím metrem a Lucka za mnou vždycky tak za dvě hodiny dojde. Je sportovně založená, já už míň, protože nemůžu, ale to neznamená, že si nezasportujeme. Akorát k tomu zatím nebyl prostor.
Padla už úvaha, že byste se k sobě sestěhovali?
To je předčasné a zbytečné teď řešit.
Ani společnou dovolenou neplánujete?
Zatím ne, máme děti a spoustu povinností.
Pracujete pořád ještě pro televizi?
Ano, na Mall.tv máme s kolegy satirický pořad Síťoviny. Komentujeme tam ironicky věci, co postují známé tváře na sociálních sítích.
Tak proto si na ty vlastní nic nedáváte. Abyste si nenakálel do vlastního hnízda.
Dávám. Akorát mi nepřijde, že sociální sítě jsou prostředím, kde bych měl vykřikovat do světa intimní věci. Já svými příspěvky chci lidi hlavně pobavit. Mají to rádi a nejsou zas až tak zvědaví na moje soukromí. Na to jsou zvědavá média. Ti, co sledují mě, to za důležité nepovažují.
autor: Ivana Bachoríková
