23°C
Radil se s vámi manžel, jestli se má zúčastnit StarDance?
Radil. Nejprve odmítl, ale já jsem do něj tak dlouho hučela, až to vzal. Je to velmi prestižní soutěž, takové nabídky by se odmítat neměly. Hlavně tu běží už spoustu let, je to osvědčený formát. Může mu to hodně dát i v rámci tance a fyzické kondice. Tak jsem ráda, že to nakonec vzal.
Zatancujete si spolu občas někde?
Na společenských akcích. Když Pavel moderuje plesy, tak tam ta možnost bývá. Ale že bychom si šli někam spolu trsnout jen tak, to ne. Ovšem když jsme pozváni na nějakou svatbu nebo oslavy, jdeme na parket rádi.
A jde to Pavlovi?
Jde mu to náramně. I na moderní hudbu si rád zařádí.
Co váš syn – už je zřejmé, čí vlastnosti zdědil?
Po mně se rád parádí. Ve svých čtyřech letech si otvírá skříň a přemýšlí, co si na sebe obleče. Manšestráky, džínečky, košile, to je jeho. Myslím, že jednou bude velký parádník. Ale jinak tam vidím geny po Pavlovi. Rád se předvádí a dělá show. Doufám jenom, že se tím nebude živit.
Jak vypadala svatba Moniky a Pavla? Na to se podívejte ve videu:
Proč?
V téhle zvláštní době? Ale uvidíme ještě, co bude.
Co plánujete dělat s nazkoušenými představeními vašeho divadla?
Já doufám, že se to od září všechno znovu rozjede. Teď, když už je konec sezony, je blbost začínat, ale chceme zase dělat zábavnou show. Minulý rok připravili Pavel s Evičkou Hruškovou nový pořad, jmenuje se Popelka a princ jedou k vám. Ale zatím toho moc nenajezdili. Korona všechno zastavila. Tak snad to od června bude možné a pořadatelé to nebudou muset zase rušit. Tenhle menší pořad bychom předvedli rádi, protože velké produkce asi povoleny nebudou.
Vy už neděláte manažerku jenom Pavlovi a jeho divadelní společnosti, ale začala jste zastupovat i jiné umělce…
Ano, já jsem si obor podnikání trošku rozšířila (smích). Vyplynulo to z téhle doby a jsem ráda. Nechci sedět na zadku a jenom vyčkávat, co přijde. Doba přeje připraveným, tak jsme se s partou lidí dohodli, že budeme dělat on-line koncerty, a teď, když už nám to povolili, začneme vystupovat pro diváky i živě. Zastupuji nově Jardu Svěceného. Plánujeme spolu festivaly a natáčení videoklipů. Jsem ráda, že kromě divadla dělám ještě i koncerty. Já tím žiju.
Takže máte k hudbě hlubší vztah?
Jako dítě jsem chodila na ZUŠ. Dvanáct let jsem hrála na akordeon. Hudbu miluji, ráda ji poslouchám a rozumím jí.
Proč jste si vybrala právě akordeon?
Ten mě oslovil už v druhé třídě. Byla jsem na nějakém koncertě a hrozně se mi ten nástroj líbil. Tak jsem přišla do ZUŠ s tím, že na něj chci hrát. Ředitel se na mě podíval a povídá: „Ty? Vždyť nemáš žádné svaly, jak to budeš tahat?“
Ale vydržela jsem to. Dokonce jsem se hlásila na konzervatoř, ale nevzali mě. Tak jsem pak na soukromé škole vystudovala herectví. Všechno, co dělám, se pořád točí kolem umění.
Koho dalšího ještě zastupujete?
Hlavně Pavla a Jardu, ale nebráním se dalším nabídkám. Budu zastupovat každého, s kým se domluvím.
Během pandemie vám zemřela maminka, přitom neměla vysoký věk. Bylo to jenom na covid, nebo tam byly i nějaké přidružené choroby?
V podstatě na covid. Ten zapříčinil, že jí selhaly plíce. Ta nemoc jí je rozežrala. Je to smutné, ale už to nezměníme a musíme fungovat dál.
Vy jste se s Pavlem nemoci ubránili?
Naštěstí nikdo další z rodiny covid neprodělal.
Ale maminka se hodně zajímala o vnoučka, navštěvujete teď aspoň otce?
My cestujeme pořád. Snažím se jezdit na Moravu každý víkend, pokud nemám práci. Oni za námi taky jezdívali, hlavně o prázdninách. Hodně jsme se stýkali a stýkáme se doteď.
Můžete nechat Maxmiliána dědečkovi?
Můžu, ale mám tam taky sestru a bratra, tak spíš jim. Jsou rádi, kdykoliv přijedeme. Máme velkou rodinu.
Co když si tatínek najde novou partnerku, a vám tím pádem pořídí macechu?
To nehrozí. Táta s mámou byli spolu pětatřicet let. My jsme rodina, která drží při sobě, a za ty, co odejdou, pro nás náhrada neexistuje.
autor: Ivana Bachoríková
