Mladé dívky ve vás vidí vzor, muži vám skládají kvůli vaší kráse komplimenty. Postrádala jste někdy sebevědomí?

Jsem jako každý jiný člověk, jak se říká, z masa a kostí. I já jsem jako dospívající dívka toužila po tom být jiná nebo jinak vypadat. Měla jsem také své vzory a vzhlížela k nim, a na sobě naopak hledala chyby. Ale časem je dobré si říct, že všichni jsme něčím jedineční.

Jste nejmladší ze tří sourozenců, máte dva starší bratry. Jaké to bylo s nimi vyrůstat a být nejmladší benjamínek?

Spojení nejmladší dcera a starší bratři vždy v každém vyvolá pocit hlídané a opečovávané sestřičky. U nás to bylo naopak. Moji dva bratři, Sebastian, který je starší o rok a půl, a Vladimír, který je starší o 17 let, jsou oproti mně klidnější povahy. Já jsem se snažila být vždy ten vůdčí typ. Tím, že jsme si se Sebastianem věkově blízcí, tak u nás v mládí probíhaly klasické sourozenecké hádky a bitky. Ovšem s bratry máme dodnes skvělý vztah.

Působíte jako veselá kopa a pořád optimisticky. Jste taková od přírody?

Věřím, že ano, možná by vám na tohle lépe odpověděli lidé v mém okolí. Jsem člověk, který se rád usmívá. Nemám ráda negativní přístup a snažím se vše brát pozitivně. Sama mám ráda takové typy lidí. Neznamená to, že mě nedokáže nic rozzlobit, také umím zvýšit hlas, ale to asi každá žena, ne?

Původně jste tmavovláska. Proč jste se rozhodla vlasy zesvětlovat? Kvůli sobě, nebo kvůli mužům?

Vlasy jsem začala zesvětlovat v sedmnácti letech. Začalo to postupně nenápadnými melírky, kterých čím dál více přibývalo, až ze mě jednoho dne byla blondýnka. Je zajímavé, že lidé, kteří mě znali ještě jako brunetku, mi dodnes říkají, že tmavá mi slušela více. A ti, kteří mě poznali už jako blondýnku, si mě jako brunetku nedokážou představit. Jednou třeba návrat ke své přirozené barvě přijde, ale určitě ne teď.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací

Už mám předplatné. Přihlásit se