2°C
Tak přesně o tom je nový internetový seriál Terapie sdílením. O esemeskách a lidech. O hloupé komunikaci a chytrých telefonech. O tom, že tohle se týká nás všech. Ostatně ne náhodou se hashtag #terapiesdilenim stal fenoménem. Za jeho prvním použitím přitom nestál žádný světem sociálních sítí protřelý influencer, ale herečka Ester Geislerová. S Josefinou Bakošovou před třemi lety společně navrhla kolekci trik se vztahovými větami. V reakci na ni začal růst nejen počet sledujících na jejich Instagramu, ale i počet osobních esemesek, které dostávaly k anonymnímu zveřejnění. Dnes má Instagram 310 tisíc followerů a Terapie sdílením svou knižní, audio, live i hranou podobu. A právě o novém seriálu, který je od neděle 25. října k vidění na internetové televizi Mall.tv, se rozpovídaly jeho spoluautorky Ester Geislerová a Johana Ožvold.
Jak vás napadlo, že se z SMS zpráv udělá seriál?
Ester: Od začátku, skoro s každou zprávou, jsem si představovala v hlavě příběh. Přemýšlela jsem třeba, v jaké fázi vztahu, v jaké konkrétní situaci tu zprávu někdo poslal. Jen výjimečně, když to bylo opravdu něco, co jsem nedokázala pochopit, nebo byl kontext moc složitý, jsem se pisatelů ptala, jaká je realita. Jinak mě bavilo nechat se unášet tou představou a taky posouvat a rozvíjet Terapii sdílením od prostého instagramového účtu v něco dalšího. Chtěla jsem najít nějaké praktické “přemostění” pro naše sledující. Máme knížku, audioknihu, přednášku s terapeutem Honzou Vojtkem a jsem ráda, že projekt inspiruje i další umělce. Takže když jsem se potkala s Karlem Spěšným (ředitel Festivalu krátkých filmů Praha a dramaturg Mall.tv – pozn. red.), tyhle věci se protly. Začali jsme se bavit o nějakých skečích, miniseriálu, a tak to celé vzniklo. A že budeme spolupracovat s Johanou, bylo jasné, dělá s námi už od začátku a je to skvělá režisérka.
Kdo vybíral zprávy, podle kterých se natočily jednotlivé díly seriálu?
Johana: Ester udělala takový předvýběr, protože ona je zná opravdu úplně všechny. My jsme je pak s Karlem Spěšným a scenáristy procházeli a bavili se o tom, které by mohly fungovat a které se nějak trefují do naší představy. Chtěla jsem, aby byl seriál hodně pestrý. Aby tam byli lidé různého věku, různých profesí, z různých prostředí. Aby bylo jasné, že se to děje nám všem. Aby to celé nevypadalo tak, že my, vyvolení, umíme komunikovat a posmíváme se v seriálu někomu, kdo to neumí.
Ester: A pak se to občas otočilo, scenáristé mi třeba napsali: Nepamatuješ si nějakou esemesku, kdy jdou holka a kluk z nepovedeného rande a už vědí, že to nedopadne? A já si na nějaké vzpomněla. A párkrát jsme se i našich followerů na konkrétní situace zeptaly. Vytvořila jsem výzvu, aby nám poslali nějaké své zprávy na konkrétní situaci. A oni posílali. Scenáristé tedy pak měli možnost širšího výběru, ale stále autentického.
Nebály jste se, že by seriál mohl působit jako výsměch těm, kteří zprávy píšou?
Johana: Na to jsem si od začátku chtěla dát pozor. Dokonce jsem napsala taková pravidla, ale spíš než okleštění to mělo působit na scenáristy jako inspirace. Karel Spěšný to pojmenoval „Bible”. Něco ve smyslu: vyžadujeme pestrost v prostředích i postavách, abychom ukázali, že tenhle fenomén se týká všech, celé společnosti napříč. S Karlem jsme kladli velký důraz na to, aby nám postavy byly sympatické, i když se dopouštějí nějaké komunikační pitomosti, aby divák měl jednoduše možnost se s postavou ztotožnit. Protože tyhle faily se stávají i nám, taky se umíme třeba rozejít po SMS, i když – když jsme mimo tu situaci a nejsme v ní emocionálně – jsme schopni nahlédnout, že to není dobře. Tohle pro mě bylo na celé práci nejtěžší a zároveň nejzajímavější.
Ester: Jinak s Johanou máme ověřené, že humor cítíme stejně. Máme rády, když je hodně civilní a autentický a takový – poťouchlý?
Johana: Já bych řekla, že máme velký smysl pro trapnost. To k tomu civilnímu životu patří.
Ester: A nebojíme se přiznat, že trapné jsme občas i my.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
