18°C
Přestože prodělala při přednášení ve Vladivostoku mozkovou příhodu, vydala další knihu. Měla i řadu odpůrců, kteří jí vyčítali násilnou podstatu její terapie pevným objetím i zastaralý pohled na partnerské vztahy a roli žen a mužů ve společnosti. Ve dveřích rezidenčního podkrovního bytu mě uvítala energická a elegantní dáma. Sálalo z ní sebevědomí a vlídnost. Hned se mě ptala, jestli mám partnera, a chválila mi šaty. „Ze žen by měla vyzařovat ženskost a něžnost. To se vám daří,“ řekla mi a já jsem se těšila, až se jí zeptám na roli dnešních žen nebo muže na rodičovské dovolené.
Protože byl její muž politický vězeň v uranových dolech, Jiřina Prekopová sama děti neměla, opakovaně potratila. Za svou dlouhou kariéru ale pomohla mnoha dětem a specializovala se hlavně na ty s autistickou poruchou. I když tato devadesátiletá dáma občas obtížně hledala slova, bylo vidět, že její mozek je stále čilý a ona chce dalším generacím poradit a pomoci v tom, jak být ve vztazích spokojenější a jak řešit spory.
Co je největší problém dnešních rodin? Proč je jich tolik neúplných?
Schopnosti mužů a žen se výrazně liší. I když se dnes ženy snaží vyrovnat mužům, je potřeba dodržovat instinkty a řídit se jimi. A ty se bohužel v dnešní době naprosto vytrácejí. Je to degenerace. Role se tak promíchaly, že mám někdy pocit, že tatínkové, kdyby mohli kojit, tak by to snad i dělali.
Chcete říci, že se dnešní ženy věnují mnoha činnostem a nemají pak čas být matkami?
Komunikace mezi dítětem a maminkou je ochrnutá. Je potřeba co nejvíce navazovat oční kontakt, což ty dnešní kočárky dost znemožňují. Matka by se měla dívat dítěti do očí co nejvíce. Je to naprosto klíčové.
Na rozdíl od zvířat má lidské mládě živelnou potřebu hned po porodu otevřít oči a spojit se s mámou – dívat se z očí do očí, slyšet její hlas a být hlazeno. Říkám tomu zrcadlení. Matka rezonuje s hlasovými projevy dítěte, s jeho dechem a dítě rezonuje s ní. Podle výzkumů reaguje matka o vteřinu později, jako ozvěna. Tak začíná komunikace pro celý život.
Dnešní matky například kojí a dívají se u toho na televizi nebo pracují na počítači. To je přece strašné.
Ve své nové knize píšete, že nejste odpůrkyní techniky.
Dnešní technika je úžasná a obdivuhodná. Můžete vsedě nebo vleže z bytu objednávat zboží z obchodů, mezinárodní lety, elektronicky platit účty a pomocí Facebooku komunikovat se svými přáteli kdekoliv po světě. Ale přes počítač nebo přes mobil nemůžete svá vnoučata a přátele obejmout, pohladit nebo políbit.
Vraťme se ještě ke vztahu matka a dítě. Je opravdu potřeba, aby první tři roky byla s děťátkem maminka? Dnes přece zůstávají na mateřské a rodičovské i otcové a funguje to.
Dítě opravdu v prvních třech letech potřebuje hlavně mámu. S mým dlouholetým spolupracovníkem Zdeňkem Matějčkem jsme velmi usilovali o to, aby děti mladší tří let nebyly v jeslích. Do školky mohou jít, až když na to jsou připravené. Určitě je ale dobře, že muži navazují vztah s dítětem již na začátku. Dříve to nebylo tak časté.
Většina mužů je dnes přítomna u porodu. Od kamarádů jsem slyšela, že to pro ně byl obrovský zážitek, ale narazila jsem i na pár takových, které to vyděsilo, a dokonce i na názor, že pak dotyčný muž nevidí ženu jako sexuální objekt, když viděl celý porod.
Když muži chtějí být u porodu a těší se na to, tak je to správně. Ale existují i tací, pro které je to traumatizující. Přitom by tam měli být jako opora, ale nakonec to dopadne, že utečou. Určitě je dobré pustit muži dopředu video, aby věděl, do čeho jde. Měl by to probrat třeba se svými kamarády, ti mu taky řeknou, jak to prožívali oni.
Mnoho vztahů se rozpadne po narození prvního potomka, čím to je? Máte na to nějakou teorii?
Muž po porodu obdivuje svou ženu. Je na ni opravdu hrdý, co všechno vytrpěla a zvládla, a chce jí pomáhat. Ale často se stává, že žena muže okřikuje, že to není ta správná plínka nebo „bodyčko“, že muž přebaluje, obléká nebo koupe špatně. V takových chvílích se muž cítí nepotřebný a čím dál menší a začne mít mindráky. Žena by to měla vycítit a muže také občas pochválit. „Ty jsi tak úžasný táta.“ Nebo: „Jsem ráda, že tu jsi s námi a pomáháš nám.“
Matky jsou unavené, nevyspalé, starají se o dítě, mnohdy i o několik dětí. Možná už na to zkrátka nemají sílu nebo je to ani nenapadne.
My ženy musíme muže mazlit a hladit. Musí se to dodržet. Jen to schválně zkuste, až budete mít spor se svým partnerem nebo budete chtít, aby něco udělal, a on bude vzpurný. Pohlaďte ho jemně po tváři. Já tomu říkám omaminkovávání. Všichni mužští to chtějí.
Všimla jsem si, že tohle omaminkovávání některé ženy rozčiluje a nesouhlasí s vámi. Berou to možná i trošku jako slabost.
No, jenže pak jsou z nich mužatky. Z hlediska rodiny to není dobré. Ženy, které se za každou cenu snaží vyrovnat mužům, nejsou atraktivní. Samozřejmě nesmíme to zaměňovat za silné ženy. Záleží na jejich vystupování, jednání i na volbě slovníku.
Velkým zvratem ve vaší kariéře psycholožky byla terapie pevným objetím. Pro koho je vhodná a jaké situace řeší?
Je to šance pro dva osudově úzce spjaté lidi, jak vyjádřit bolestivý, slovně nezvládnutelný vztahový konflikt. Díky pevnému, vciťujícímu objetí mohou urovnat svár a usmířit se. Oba mají právo se kultivovaně, zcela otevřeně a bez obav vykřičet a vyplakat své zraněné city. Pevné objetí bych doporučila všem rodičům a dětem jakéhokoliv věku, dlouholetým partnerům i manželům.
Myslím, že pro někoho je poměrně nepředstavitelné, že se objímá s někým, na koho má strašný vztek.
Ano, tyto pocity jsou biologicky podložené. Sklon k útoku, ale především k útěku při konfliktu je primitivní instinkt, který je vrozený všem živým tvorům. Tento instinkt máme my lidé společný se zvířaty.
Vy jste na tuto metodu přišla právě díky sváru s vaším manželem Valentinem.
Jednou, když jsem na něj byla hodně nazlobená a byla jsem ve stresu, vzal mě do náručí. Snažila jsem se vyprostit, protože mi to v tu chvíli bylo velmi nepříjemné. Sevřel mě však ještě pevněji. Bránila jsem se, ale on řekl: „Vykřič se. Já tě budu držet tak dlouho, dokud se nevykřičíš.“ A tehdy mi došlo, že mě má rád, i když blbnu, i když jsem na něj zlá. A že mě má rád bezpodmínečně.
Co je podle vás klíč ke šťastnému vztahu a rodině?
Všechny konflikty se musí zpracovat ještě ten den, než zapadne slunce. Jinak ty sváry hnijí a tlejí a vztah se nakonec rozpadne. Ještě než dva lidé uzavřou sňatek, měli by se naučit konfrontaci. V každém vztahu jsou spory, ale je potřeba se naučit dělat kompromisy, aby se nehromadila frustrace, která pak vztah zabije. Vždyť dnes se rozvádějí dvě ze tří manželství. Děti už nemají žádnou jistotu, že mají dva rodiče. Ti rozvedení pak hledají další partnery. Dnešní vztahy nejsou vůbec trvalé. Další generace pak chtějí navazovat šťastné vztahy na celý život, ale na druhou stranu už dopředu vědí, že většina manželství nevydrží. Je to začarovaný kruh.
Vaše poslední kniha, kterou vydalo Centrum Rosa, se jmenuje Láska vítězí nad technikou? Věříte, že tomu tak ještě je? Je tam ten otazník...
Všechny naše mladší generace bychom měli vést k víře, naději a lásce. Láska je nejvyšší. Je to největší síla, která dělá člověka člověkem. A měla by být větší než ten fascinující nárůst digitální technologie, který nás omamuje a dává nám pocit, že si můžeme všechno dovolit, všechno poznat a všechno udělat jiné, než jak to Bůh stvořil. Láska musí být silnější než jakákoliv technika! Jinak nevyhrajeme. Teď je ta kritická doba.
