3°C
Důležitost a roli skautingu také mapuje dokument Olgy Špátové, který nedávno odvysílala Česká televize Jednou skautem - navždy skautem. Blesk pro ženy vyzpovídal dvě skautky, které dělí několik generací: Pirátku a její praneteř Áju. Právě Dana Seidlová známá pod přezdívkou Pirátka v září získala nejvyšší skautské vyznamenání – Řád Stříbrného trojlístku a zároveň letos oslaví životní jubileum 90 let.
Dana Pirátka Seidlová pochází ze zajímavé rodiny a její osud byl nelehký. Její teta Vlasta Koseová stála u zrodu dívčího skautingu v Československu. Její dědeček byl Guth-Jarkovský.
Se skautem začala po druhé světové válce, pak ale přišel komunistický zákaz a nakonec s manželem emigrovala do zahraničí. V Německu a Švýcarsku se věnovala dětem a snažila se, aby nezapomněly na svoje české kořeny. Organizovala skautské tábory pro děti a mládež z USA, Německa a Francie, kde se mluvilo česky. Nejvíce se proslavil tábor Válenda, který se skauty obývali, a dodnes funguje.
V 80. letech stála u zrodu řetězové hladovky, kterou po celém světě drželi čeští exulanti za tzv. vězně svědomí v husákovském Československu.
Do telefonu i domovního zvonku se hlásíte jako Pirátka. Přezdívky u skautů dnes plní jinou roli než kdysi. Řeknete nám příběh té vaší?
Pirátka: Když jsme zakládali skautskou buňku v zahraničí, tak jsme se rozhodli, že budeme vystupovat pod skautskou přezdívkou, protože jsme tím chtěli chránit rodiny, které zůstaly v Československu. Tehdy jsem měla zranění a stehy mi vytahovali až na táboře. Měla jsem zafáčovanou hlavu a všechny děti se ptaly, co se mi stalo. Vymyslela jsem si historku o tom, že jsem byla jako pirátka na moři a u Trafalgaru jsem utrpěla zranění. A už mi to zůstalo.
Ája: Když jsem byla malá, tak můj táta byl skaut a všichni jeho kamarádi měli přezdívky. Ani nemusejí být odvozené od jména, ale třeba od nějaké události nebo výjimečné vlastnosti. Vždycky vzpomínám na to, jak mě jako dítě překvapilo, že ti pánové, které znám přezdívkami, mají i jiná jména.
Pirátka: Často se s přezdívkami a jmény také dělaly rituály. Rádi jsme sbírali březovou kůru, napsali na ni jména a hodili je do ohně. Byl to takový skautský křest.
Ája: Třeba jedna sedmiletá holčička přivezla na tábor pro ostatní pečené kuře, jenže ho zapomněla vybalit, i když se to snažíme kontrolovat a za týden už jedlé nebylo. Od té doby se jí říká Kuře, což jí nevadí a dneska se té příhodě společně smějeme.
Změnila se role skautingu za těch sto let? Nebo se jen měnily historické kulisy?
Pirátka: Myslím si, že se ta role nemění. Vždycky jsem skauting považovala za doplněk vzdělání a běžného života pro děti a dospívající mládež. Program a náplň se tak vydařily, že opravdu platí to heslo „Buď připraven“ z dokumentu Jednou skautem, vždycky skautem. Je potřeba říci, že ne všechny děti najdou ve skautu zalíbení, ale pokud je to začne bavit, vydrží jim to celý život.
Ája: S tím souhlasím. Pro mě skauting vyjadřuje nějaké hodnoty, které jsou trvalé. A ty právě naše generace spojují. Nejde o nic nově objeveného, mění se jen forma činnosti.
Pirátka: Skauting na chvíli vystřídal pionýr, ale ten se moc nepovedl. Tehdy to vedli lidé, kteří neměli o skautské tradici vůbec ponětí. Dám jeden příklad za všechny. Na pionýrském táboře byly kuchařky. Vždyť skauti si právě zakládají na tom, že si vaří děti samy. Tu dovednost získají na táboře. Je to taková hra na život. Rozdělávat oheň, topit, pracovat s pilou, sekerkou, postavit pec, upéci v ní vlastní chléb, prožít noční chvíle, sám v přírodě – kdypak se takový prožitek natrefí?
Co vlastně dětem skauting dá? Vnímám ho jako určitý soubor dovedností a duševního obohacení.
Pirátka: I na duševní růst a utváření charakteru skauting působí blahodárně. To je vážná kapitola.
Ája: Mě na skautingu přilákala všestrannost. Ve sportovních oddílech hlavně sportujete, v hudebních zase především zpíváte nebo hrajete na nástroj. Ve skautu provozujeme fyzické aktivity i aktivity, které mají duchovní přesah.
Pirátka: Ve společnosti chybí empatie, která je strašně důležitá. Stále se mluví o demokracii, ale empatie je mnohem méně frekventované slovo, život sám.
A co skauting a předsudky? Pamatuju si, jak se moje spolužačky smály jiné, že je skautka.
Ája: Ano, existují různé společenské předsudky. Já jsem například měla spolužáka, který říkal:
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
