4°C
Jitka Klett tu dnes otevírá butik – jak dobře znáte její kolekce?
Už jsem jednou předváděla její šaty, takže její kolekce znám velmi dobře. Jsou moc krásné. Seznámila nás šperkařka Jitka Kudláčková při vzájemné kooperaci, kdy jedna Jitka předváděla šperky a druhá je doplňovala šaty.
Patří tedy od té doby mezi vaše oblíbené návrhářky?
Její styl mi hrozně vyhovuje. Dělá nádherné šaty a já šaty miluji, nejraději bych celý život nosila jen šaty, je to jednoduché, protože vám to ušetří čas s kombinováním spodní a horní části, už je to totiž pěkně dohromady. Většinu mého šatníku tvoří šaty.
Odhadnete, kolikery tam máte?
Aktuálně bych řekla, že jich mám tak kolem pětadvaceti, ale já hodně třídím. Pokud mi visí ve skříni dlouho a už je nenosím, tak je někomu dám nebo je vyhazuji do popelnice na textil, když je mi trapné to někomu dát. Zbavuji se takhle všeho, pokud to již nenosím.
Jak často jste takhle nemilosrdná ke svému šatníku?
Jsem nadšenec pro učení feng-šuej, které dbá na to, aby žil člověk v rovnováze s okolím, a říká, že co nenosíte, musí pryč, protože to ve skříni překáží a bere vám to energii.
Jak dlouho už ho praktikujete?
Asi dvacet let. Jsem velký vyhazovač, akorát to pak má třeba následky, že vyhazuji vše, co mi přijde pod ruku, a tuhle jsem třeba vyhodila manželovi starou rozbitou trumpetu – a ona byla ze starožitností.
Pociťujete vliv tohoto učení na svůj život? Říká se, že vám může pomoci zbohatnout, přinést štěstí do života. Pozorujete to?
Po téhle stránce se na mně tedy neprojevuje, rozhodně jsem díky němu nikdy nezbohatla, ale díky feng-šuej mám doma uklizeno.
Myslíte, že je to opravdu díky tomu?
Určitě, když vidím něco, co je prasklé, tak to vyhazuji. Podle feng-šuej totiž prasklé nebo rozbité věci přinášejí negativní energii.
Než jste začala praktikovat feng-šuej, tak jste nebyla takhle pořádná?
Pořádná jsem stále stejně, ale měla jsem tendenci obklopovat se zbytečnostmi a díky feng-šuej jsem se toho zbavila.
Dokážete se zbavovat i zbytečných lidí – nejen věcí?
Určitě, když cítím, že z někoho jde negativní energie, tak už ho nechci vidět. Nejsem blázen, třeba kartám nebo horoskopům vůbec nevěřím, ale tohle je životní filozofie.
Teď začal nový školní rok. Jak to probíhalo u vás doma?
Ještě stále to probíhá. Sháním štětec číslo dvanáct, obalovala jsem učebnice, které mají jiný rozměr než ty loňské, takže všechny obaly, které jsem si poschovávala, byly k ničemu. Je to trochu blázinec, přihlašování do kroužků... Myslím, že to každý rodič zná, ono si to během října sedne. Děti jsou spokojené a líbí se jim tam, tak doufám, že jim to vydrží.
Takže jim nevadilo, že prázdniny skončily?
Pochopitelně jim to vadilo. Vymýšleli, jaké by to bylo, kdyby škola začínala až od října, ale těšili se. Panuje tam přátelská atmosféra, všichni si tykají a kluci tam chodí rádi.
Oni tykají i učitelům?
Ano, i paní ředitelce říkají: „Ahoj, Veroniko.“ Já jsem chodila na experimentální základní školu. Tam se pro změnu nezdravilo vůbec slovy, ale museli jsme se klanět. Neměli jsme ani žákovské knížky, bylo to za hlubokého komunismu, je to zvláštní, ale takhle to na škole v našem bydlišti chodilo.
To je zajímavé. A myslíte si, že když si tykají i s paní ředitelkou, že si vybudují respekt vůči dospělým?
To mě přesně napadlo a říkala to i babička, tedy moje maminka, že dospělým se přece kvůli respektu musí vykat. Ovšem tady je paní ředitelka taková osobnost, že i když jí děti tykají, tak ona respekt má i tak. A je tedy obklopena i takovými učiteli.
Co klukům ve škole nejlépe jde?
Matematika, protože mají přísného matematikáře Otu, takže je doma pořád zkouším, aby byli ve škole připraveni. Jde jim angličtina.
Co léto, jak jste si ho užili? Byli jste na nějaké super dovolené, kluci na táboře?
Léto bylo španělské, začalo dovolenou ve Španělsku a také tam skončilo, mezi tím vším jsem hodně pracovala a děti byly na příměstských táborech. Už třetí rok byli kluci na Pražském hradě, tento rok to bylo tematicky ke stému výročí založení Československa v duchu prezidenta Masaryka, takže už vědí, kdo to je. Bylo to velice poučné. Potom byli ještě na chemickém táboře, kde dělali pokusy, a na anglickém táboře příměstském, takže si to moc užili.
Na co se teď na podzim nejvíc těšíte?
Dostala jsem velice zajímavou nabídku, abych učila moderování na mezinárodní konzervatoři. Zavolal mi bývalý kolega Martin Severa, tak na to se moc těším.
