2°C
Maruško, jak je možné, že vypadáte takhle skvěle? Vždyť jste nedávno porodila!
Ano, jsou to tři týdny a dva dny, co jsem porodila, a mám asi štěstí. Mám fantastické dítě, pořád spí a já jsem díky tomu odpočatá, tedy zatím, a daří se to.
Držela jste během těhotenství nějakou speciální stravu?
Vůbec ne, jen jsem se snažila jíst správné věci, aby dítě mělo všechno, co má mít. Možná to mám v genech a podědila jsem to po mamince, mám štěstí, že jsem nepřibrala moc a v porodnici to tak nějak i zůstalo.
Kolik jste přesně přibrala?
Dvanáct kilo.
To všechno vám zůstalo v nemocnici? To musel být syn pořádně velký!
Měl tři kila dvacet, nebyl nijak veliký, ale za tři dny, které jsem potom ještě v nemocnici strávila, to tam zůstalo.
Vy jste věděli, co budete mít, nebo to bylo překvapení?
Věděli, nechali jsme si to říct, takže jsme čekali na chlapečka a moc se těšili.
Takže to byl taťka nadšený – nebo chtěl holčičku?
Jemu to bylo jedno, my jsme byli rádi, že se nám vůbec podařilo a že máme to štěstí mít dítě. Je to super!
Jak doma fungujete? Jaký je Honza táta? Kdo teď hlídá, když jste tu?
Teď hlídá babička, protože Honza je ještě v angažmá v Německu na Plesu upírů. Snaží se jezdit, co to jde, aby malého viděl. Já teď jedu zase za ním na chviličku, ale už během května musím zase začít tady v Divadle Kalich. Snažíme se oba dva a zatím máme štěstí, že je malý hrozně hodný.
Jako maminka se nebojíte takhle brzy skočit do pracovního procesu?
Nebojím se, jeviště mi moc chybí. Odešla jsem v lednu a stýská se mi po skvělé partě, kterou tady máme, po divácích a vypadá to, že mi náš malý takhle brzký návrat dopřeje.
Většinou když je první dítě takhle hodné, chtějí rodiče hned to další. Co vy?
Necháme tomu volný průběh, jako to bylo u toho prvního. Zásadně jsme se o nic nesnažili a prostě to přišlo, vybral si nás, tak to tak necháme i u těch dalších.
