1°C
Když jste šla na konzervatoř, měla jste už za sebou herecké zkušenosti. Nepřemýšlela jste, že byste studovala něco jiného?
Chtěla jsem. Herectví jsem studovat nechtěla, dostala jsem se k němu vlastně úplně náhodou. Hrozně mě bavila keramika, fascinovaly mě rukodělné práce, také jsem chtěla být pěstitelkou kaktusů nebo jezdit na koních. Že jsem hrála ve filmech, to jsem brala spíš tak, že někdo chodí hrát hokej a já jsem chodila natáčet.
Že si podám přihlášku na konzervatoř, bylo rozhodnuto za mě v ředitelně. Řekli mi, že když mě léta uvolňují z vyučování, tak si tam mám podat přihlášku. Nijak zvlášť jsem to neprožívala a oni mě kupodivu vzali.
Věnujete se tomu, co jste chtěla původně dělat, alespoň jako koníčku?
Ne. Na keramiku potřebuje člověk pec a další složitosti. Takže trochu maluju, pletu a dělám ráda ruční práce. Realizuji se vlastně i tím, že v Kouzelné školce vyrábím různé věci s dětmi. Baví mě, že se toho hodně dá vyrobit z věcí, které člověk najde doma. Stačí třeba jen těstoviny a lepidlo a máte z toho šperky. Ani náhodou nejsem výtvarník, ale láska k výtvarnu ve mně zůstala.
Zpátky ke konzervatoři – jak probíhaly přijímací zkoušky?
Šla jsem oproti jiným kandidátům docela nepřipravená. Všichni ty monology měli naučené měsíce dopředu, já jsem si svůj přečetla den předem. Takže musím říct, že s přípravou jsem to opravdu nepřehnala.
A studium vás nakonec bavilo?
Jasně! Ta škola prostě má své charizma. Když jsme tam přišli poprvé, tak baletky tancovaly na schodech, do toho tam někdo někde cvičil na trumpetu, harfa na záchodě, cvičilo se i na nábřeží. Mělo to své kouzlo.
Nebyla jsem žádná herečka
Neměla jste pocit, že jste se svými hereckými zkušenostmi oproti spolužákům napřed?
Naopak, profesoři se mi vždycky snažili vysvětlit, že jestli si myslím, že když jsem hrála ve filmu, tak jsem herečka, tak to že teda nejsem. A měli pravdu.
Na jaké natáčení dnes vzpomínáte nejraději?
Každé mělo něco do sebe. Ale tak nějak se shodujeme, že hodně vzpomínáme na natáčení filmu Páni kluci, tam se sešla hodně výjimečná skupinka lidí. Ale každé natáčení vlastně bylo prima, jak dětské filmy, tak dospělé. Stejně tak ráda jezdím s divadlem.
Hrála jste v dětských filmech, teď děláte Kouzelnou školku pro děti. Není těch dětí někdy až moc?
Ne, naopak. Měla jsem jeden čas trošičku krizi, ale pak jsem zjistila, že mě to opravdu baví. Člověk si vlastně pořád hraje, a navíc je za to placený.
Sledovaly vás vaše děti?
Koukaly, ale u nás se to nikdy moc neprožívalo. Pořád k nám chodili na návštěvu herci a umělci, takže dětem nepřišlo divné, že je vidí u nás nebo v televizi, prostě se to neřešilo.
Chtěla jste, aby vaše děti šly ve vašich šlépějích?
Nikdy jsem jim nic nezakazovala ani nenařizovala, nechala jsem je, ať se rozhodnou samy, protože jsou to svobodné jednotky. A myslím, že se rozhodly dobře.
Máte nějakou roli, po které jste celý život toužila?
Ne, a čím jsem starší, tím víc ne. Pro mě je daleko zajímavější, s jakými lidmi se při práci setkám, než co konkrétně hraju.
Kterou svou roli jste měla nejradši?
Už se ani nepamatuju. Ale kdysi jsem hrála v jednom malém divadle, kde jsme hráli takové malé komedie, a to mě bavilo. Je hezké hrát složitou filozofickou roli a rvát si játra na jevišti. Ale mně přijde, že je daleko lepší, když lidé chodí z divadla ne nešťastní a s depkou, ale veselí a se smíchem.
Mimo jiné jste svůj hlas propůjčila Fran Fine v seriálu Chůva k pohledání. Jak jste se s ní sžila?
No, my jsme to museli hodně krotit, protože původně ta herečka mluví opravdu strašně. Bylo to těžké, abych ji napodobila, a přitom z toho diváci nešíleli.
Co vás baví nejvíc? Dabing, moderování nebo hraní?
Nejvíc mě baví gaučink (smích).
Dočetla jsem se, že mezi vaše koníčky patří četba, dobré víno a tai-či. Platí to pořád?
To už je hodně dávno, když byly děti ještě malé. Dnes bych to shrnula na víno a gaučink.
Máte nějaký recept na to, jak se udržovat mladistvá?
To nevím, čím bych vás potěšila. V životě jsem nebyla na žádné proceduře, na mně by zkrachovaly všechny kosmetické firmy. Největší vrchol je u mě dentální hygiena. A co mám v kabelce, to vědět nechcete.
Chci, povídejte!
Tak jsou tu elektronická cigareta, luxusní flanka, lékovka, kleště, to se vždycky hodí, mají i nožík a pilník, píšťalka, kdybych se ztratila, baterka, křesadlo, kinder vajíčko, kdybych se nudila, hudební nástroj kazoo, léky na srdce, švýcarský nožík, kapky do nosu, mimoni, kdyby mi bylo smutno, bombičky do pera, ale pero jsem ztratila. Jsem prostě typická žena!
