3°C
Stává se vám někdy, že se jdete do restaurace najíst sama?
Ne, nemám to ráda. Stejně tak, jako nejdu sama do kina. Kdyby to bylo nezbytně nutné, tak to asi udělám, ale jinak sama nechodím.
Myslíte, že by vám společnost mohla nahradit kniha?
Možná ano, třeba se k tomu jednou dostanu a najdu si na to čas. Vsadím se, že to může být hrozně příjemné.
Po Praze se teď otevřela spousta nových bister. Co na nich máte nejraději?
Řekla bych, že je to o atmosféře, prostředí, ve kterém se člověk cítí příjemně. Jsem ráda, že se v Praze takováhle místa rodí, přibližujeme se tím Evropě nejen v kvalitě jídla, ale i toho prostředí, protože to na nás působí. Tohle bistro jsem viděla asi před třemi měsíci a klobouk dolů, jak rychle se to tu všechno zvládlo!
Nových podniků po Praze se otvírá pořád spousta, objevujete tedy ráda nová místa a zkoušíte je?
Já jsem v tomhle dost konzervativní. Mám asi pět restaurací v Praze, kam chodím už spoustu let, a dokonce když přijdu, tak číšníci už vědí, co mi mají přinést, a kuchaři vědí, co mi uvařit. Když objevím nějaké místo, kde jsem spokojená, tak se tam ráda vracím, ale cíleně takové výpravy nepodnikám. Nerada experimentuji, protože když mě to zklame, tak jsem pak naštvaná, že jsem tam strávila zbytečný čas. Jsem ráda, když mi někdo něco nového ukáže, osvědčí se to a je to příjemné.
Podívejte se na video, kde Simona mluví o tom, že nechce strávit život u plotny:
V těch pěti podnicích chodíte tedy vždycky na ten jeden a ten samý pokrm?
Ano. Já vím, je to dost otravné.
Spousta lidí nedokáže mnohdy vrátit pokrm, když jim nechutná, protože je jim to trapné. Umíte to?
Určitě. Může se stát, že jídlo není perfektní, co mně ovšem vadí mnohem víc, je chování personálu, když cítím určitou aroganci, tak už se tam většinou nevracím. Potřebuji příjemnou atmosféru a může se stát, že jídlo vám na jazyku vždycky nehraje tak, jak má, ale když je personál arogantní nebo se tváří tak, jako že je obtěžuji, tak to je mnohem horší. Mám ráda lidi, kteří jsou slušní, milí a pokorní.
Vy jste dost známá, takže lidé musí vědět, koho obsluhují. Jste zvyklá na to, že máte servis vždycky perfektní?
Všichni se o to většinou snaží.
Berete to jako devízu, kterou jste si tím, čeho jste dosáhla, vydobyla?
Ano, je to příjemné.
Dneska máte vyloženě nápaditý model. Je těžké stále udávat módní trendy?
Nevím, jestli udávám trendy, oblékám si to, co se mi líbí. Spousta lidí mi pak říká, že je to super, že by je taková kombinace nenapadla, ale já si nepřipadám jako módní ikona. Myslím, že máme u nás další lidi, kteří se krásně oblékají a ke kterým vzhlížím. Mě samozřejmě těší, když se lidem můj vkus zamlouvá, ale nemyslím si, že zrovna já udávám trendy!
Máte po dlouhé době nový účes. Co vás vedlo k té radikální změně?
Řeknu vám to takhle: jsme holky, mohla bych tu říkat, že to bylo rozhodnutí několika renomovaných stylistů, kteří mě přesvědčili, že musím vlasy změnit, protože je čas, aby lidé z mého looku už nebyli unavení, ale tak to nebylo. Šla jsem do kina na Atomic Blond s Charlize Theron a úplně se zamilovala do jejího mikáda. Dlouho jsem prudila všechny kadeřníky v Praze, všechny je postavila do pozoru a řekla jim: Tak a teď to chci a někdo to ustřihněte! Nikdo to nechtěl udělat, varovali mě, že přijdu za dva měsíce s tím, že už to nechci. To se samozřejmě přesně stalo. Já si ale myslím, že občas člověk změnu musí udělat. Když se rozhodnu pro změnu, tak pořádně a žádný kompromis. Takže teď si dám na pár měsíců čepici, nechám to odrůst a pak mi to v salonu prodlouží, proto si ty změny mohu dovolit. A nakonec ono to přiláká spoustu pozornosti. Jsou dva tábory lidí – jedni jsou pro a druzí proti. Já jsem v podstatě spokojená, jen maličko nervózní, protože mi to leze do očí, ale jinak je to hrozně jednoduché na úpravu.
Co je ve vašem šatníku tuhle sezonu tím top kouskem?
Klobouky a čepice miluji, protože člověk aspoň nemusí trávit tolik času úpravou vlasů. Baví mě změny sezon, kdy se těším na šaty v létě a kabáty v zimě. Nemám jeden nejoblíbenější kousek, ale miluji kabáty, pánská velká oversized saka. Ráda se schovávám do oblečení, miluji vrstvení, takže se moc těším na zimu!
Takže velký výstřih, sexy modely a odhalené nohy letos u vás neuvidíme?
Já myslím, že ne, ani si nejsem jistá, že jste to kdy vidět mohli. Nemyslím si, že mám tak skvělou postavu, abych se mohla úplně odhalovat, to přenechám jiným. Mám ráda pánský styl a v soukromí se oblékám skoro jako kluk. Kradu Karlovi kalhoty i mikiny a pak se mě všichni ptají, kde to mohou koupit nebo jestli jsem to nenavrhovala, a přitom je to z šatníku mého muže. Když mě Pietro Filipi oslovili, abych jim navrhla kolekci, která bude hodně ženská, tak to pro mě byla výzva a říkala jsem si, jak z toho vybruslím. Doufám, že se někdy dostanu k tomu, navrhovat něco kontroverzního, něco, co by vykreslovalo mou náturu. V soukromí se raději schovávám, nemám ráda na sebe poutat pozornost, protože i tak jí mám dost. Neříkám, že mě to obtěžuje, protože mám ráda své fanoušky a beru to jako součást své práce. Někdy byste mě ani nepoznali, jak příšerně vypadám. Třeba když vedu děti ráno do školky, tak na mě učitelky hledí trochu vyděšeně. Odpoledne, když už přijedu upravená, tak zase nevěří tomu, jaký je to rozdíl. Myslím, že v tomhle ohledu jsou všechny ženy stejné!
Móda a navrhování vás baví. Dovedete si představit, že si otevřete podnik, jako je tenhle?
Nikdy bych se nepouštěla do otevření restaurace, je to strašně těžká práce, kterou musíte mít neustále pod kontrolou. Obdivuji všechny, kteří se do toho pustí a kterým to jde takhle dobře. Já raději zůstanu u módy a možná vymyslíme ještě nějaké blbosti, ale tohle nikdy!
