9°C
I když jste byla zadaná, o partnerovi jste moc nemluvila. Zasahovala vám do vztahu média?
Ne, na to jsem si dávala pozor. Medializaci vztahu nemám ráda. Když někoho mám, tak to přiznám, nebudu lhát. Ale mluvit o tom, jak jsme se poznali, kdo má jaké mindráky, kdo koho jak baví… To mi je nepříjemné, ačkoliv na tom nic není. My herci ukazujeme svoje tělo a v podstatě i duši, a tak je soukromí to jediné, co zveřejňovat nechci. Možná až budu mít jednou stabilní desetiletý vztah, budu o něm mluvit otevřeně. Ale úplnou stabilitu jsem ještě nikdy necítila.
Jaké bylo natáčení seriálu Bohéma:
Rodiče vás odmalička vedli ke kultuře. Vždycky jste toužila být herečkou?
V kariéře jsem byla nerozhodná. Na gymnáziu jsem zjistila, že fyzika, chemie a podobné předměty nejsou nic pro mě, a tak jsem se rozhodla, že budu klavíristka. Na konzervatoři jsem studovala v ročníku se studenty hudebně-dramatického oboru a díky nim jsem také zjistila, že mě herecký svět moc baví. Zkusila jsem tedy štěstí a ono to vyšlo. Herecké ambice jsem ale na rozdíl od spousty svých kolegů určitě od dětství neměla.
V seriálu Svět pod hlavou jste si zahrála lékařku. Takže s biologií je to už lepší?
Když mám ve scénáři napsaný nějaký lékařský výraz, tak se ho naučím, a když mu nerozumím, ještě si ho vygooglím. Přiznám se ale, že natáčení v nemocničním prostředí pro mě není úplně příjemné. Je tam cítit pořád takový ten lékařsko-nemocniční pach, a pak všudypřítomná sterilnost a choroby, to není moc příjemné. Naštěstí se seriál ubíral spíš milostnou linkou a žádné operace jsem dělat nemusela.
Jak ji má přítel nejraději, prozradila v rozhovoru:
Nevadí vám hrát česky?
Ve Světě pod hlavou jsem například hrála Slovenku, protože většina děje se odehrávala v Československu. V Bohémě jsem sice hrála česky, ale zase postavu pražské Němky. Německý přízvuk mi vůbec nešel. Byla jsem tedy překvapená, že mě nepředabovali a na roli mi přišly pozitivní ohlasy. Asi jsou ke mně čeští diváci docela shovívaví.
Mezírka mezi zuby vás dělá výjimečnou, což je pro herečku výhodou. Měla jste z ní někdy mindráky?
Ano! Na přijímačkách na VŠMU jedna paní profesorka prohlásila, že je hrozná a že bych s tím měla něco dělat. Zašla jsem tedy za zubním specialistou, který mi řekl, že by do toho nešel, a druhý řekl, že by to tedy zkusil, ale bez záruky a musela bych dva roky nosit rovnátka. Tak jsem to tehdy pustila z hlavy. Když někomu moje mezírka překáží, ať si mě do filmu nebo divadla nevybere.
Celý rozhovor s Judit Bárdos si přečtete v novém čísle časopisu Blesk pro ženy:
