Jak bude Marika Gombitová slavit Vánoce? Den začne modlitbou! | Pro ženy | Blesk.cz

Jak bude Marika Gombitová slavit Vánoce? Den začne modlitbou!

23. prosince 2016 | 06:00
Pro Mariku Gombitovou (60) jsou Vánoce nejkrásnější svátky v roce. Tráví je v kruhu svých nejbližších a jejich rodin a připravuje se na ně dostatečně dopředu. Zatímco někteří z nás loví dárky ještě na poslední chvíli, tato slovenská zpěvačka je má už dávno doma. Pořizuje je totiž průběžně během celého roku. "Štědrý večer máme ve zvyku začít modlitbou a přípitkem, na stole nesmí chybět typická slovenská jídla jako kapustnica, bramborový salát a ryba," říká.

Máte nějaké Vánoce z dětství, které jsou pro vás nezapomenutelné?

V dětství pro nás byly každé Vánoce kouzelné. Naši rodiče dokázali navodit krásnou atmosféru, která ve mně rezonuje dodnes. Ráda vzpomínám, jak jsme trávili svátky – když jsem byla malá, připravovali jsme dárečky, vánoční stromek a pomáhali mamince při štědrovečerní večeři. Největším zážitkem potom byla svatá mše, na kterou jsme se pokaždé všichni společně vydali do našeho kostela.

Pocházíte z muzikantské rodiny. Zpívali jste na Vánoce doma koledy? Jaká je vaše nejoblíbenější?

Tatínek hudbu miloval, hrál v kostele na varhany a krásně zpíval. Bratři měli svou kapelu a já s nimi také vystupovala. Takže i na Vánoce jsme všichni moc rádi muzicírovali a společně zpívali koledy. Těžko jmenovat jen jednu z nich, všechny byly pro nás nedílnou součástí vánočních dní.

Jaké byly vaše pocity, když jste se po tak dlouhé době objevila opět na pódiu?

Mám věrné publikum, které mě velmi podporuje a dává mi najevo svou lásku. To vřelé a milé přijetí mě moc potěšilo.

Přemýšlela jste v mezidobí o tom, že byste opět chtěla vystoupit? Nechyběla vám "světla reflektorů"?

Víte, jsem velmi vděčná za to, že i po nehodě jsem ještě zvládla natočit sedm alb a absolvovala jsem přes 150 koncertů a 116 televizních vystoupení. Světla ramp jsem si tedy užila do sytosti. Každý z nás si ale občas potřebuje i oddechnout.

Co se vlastně stalo, že jste se tolik uzavřela do sebe a odstřihla se od světa?

Nejdéle mimo branži jsem byla od roku 2008 do roku 2012. Moje rodinné zázemí tehdy nefungovalo, a navíc se mi rozpadl i můj pracovní tým. Naštěstí ale zase vysvitlo slunce a já mohu pokračovat dál.

Ve své knize píšete, že nevíte, co by se stalo, kdyby v roce 2011 vaše přítelkyně nezakročily a nepomohly vám. Jakým směrem se ubíraly v tu dobu vaše myšlenky?

Každý má v životě období, kdy se mu daří víc a kdy méně. Velkým štěstím je, když má člověk přátele, na které se může spolehnout. Moje kamarádky Eva a Andrea jsou mi skutečnou oporou a já si jejich přátelství a pomoci velmi vážím.

Co byl ten hlavní impulz, jenž vás donutil začít svůj život měnit? Byly to tyto dvě dámy?

Všichni máme tady na Zemi nějaké poslání. Mně byl dán do vínku talent, proto vím, že je mou povinností zpívat, a rozdávat tak lidem radost. Hřeje mě u srdce, že jsem v roce 2016 podnikla šest koncertů a mohla své příznivce trochu potěšit.

Co vám dnes dělá radost?

Nejradši jsem ve společnosti svých přátel a pejsků. S oblibou poslouchám hudbu, snažím se sledovat, co je v ní nového, a také hodně čtu.

Je něco, čeho v životě litujete, co jste vy sama mohla nějak ovlivnit?

V říjnu vyšla moje první oficiální autobiografie Úlomky vzpomínek. Jsem šťastná, že jsem se odhodlala tuto knížku napsat, ráda jsem se s fanoušky podělila o svoje zážitky a myšlenky. Možná jen malinko lituji toho, že jsem to neudělala už dřív.