Petr Čadek o Jitce Čvančarové: Líbilo se mi, jak je živočišná! A překvapilo mě, jak se styděla | Pro ženy | Blesk.cz

Petr Čadek o Jitce Čvančarové: Líbilo se mi, jak je živočišná! A překvapilo mě, jak se styděla

28. září 2016 | 06:00

Ona je jednou z našich nejobsazovanějších hereček, on respektovaný choreograf a tanečník. Jitka Čvančarová a Petr Čadek spolu mají čtyřletou dceru Elenu a žijí v Mělníku. Právě do mělnické kavárny s poetickým názvem V díře jsem se vydala zkoumat, jak se žije jednomu z nejidyličtějších a současně nejvytíženějších párů českého šoubyznysu.

Jitko, vás už dcera viděla hrát? Jak vnímá maminku na jevišti?

J Dost dlouho jsem univerzálně říkala, že jdu do práce. Chtěla jsem, aby nejdřív věděla, jak moje práce vypadá, aby to pro ni nebylo prázdné slovo. Až když byla na natáčení nebo v divadle, vysvětlila jsem jí, jak co funguje. A taky se mnou jezdí za pacienty.

Berete ji tedy i na akce Nadace Debra, pro niž pracujete?

J Taková setkání formují člověka nebo minimálně jeho sociální cítění.

Čadek o Čvančarové v průhledných šatech: Nemá se proč bát! • VIDEO: Blesk TV

P Snažíme se jí ukázat vše, co děláme, když to pro ni může mít smysl.

J Moje maminka pracovala v ústavech sociální péče a brala mě mezi seniory nebo postižené děti. Díky tomu jsem považovala za normální hledat nějaký způsob komunikace. Dodnes vnímám jako naprosto samozřejmé dělat něco pro druhé. A Elenka velmi přirozeně a rychle pochopila, co dělat, jak se chovat, jak asistovat, samozřejmě v rámci možností jejího věku.

Debra pečuje o lidi s nemocí motýlích křídel. Jak na ně dcera reaguje?

J Je spontánní, ale opatrná. Když se vidíme třeba s Makulkou, holčičkou, která touto nemocí trpí, rozráží lidi: pozor, Makulka jede na vozíku. Je ke všem taková ochranitelská a citlivě chápe, co je potřeba.

Jste taky vyslankyní Unicefu. Odkdy s nimi spolupracujete?

J Poprvé jsem s nimi jela v roce 2011 do afrického Mali. Loni jsme byli v Bhútánu a objížděli mimo jiné dětské kláštery. Unicef dětem zajišťuje třeba pitnou vodu, hygienické zázemí, vzdělání a ochranu před násilím a zneužíváním. Jeden chlapec, desetiletý Dorji, má vrozenou vadu nohou, která se zhoršuje. Řešili jsme operaci v Bangkoku, ale jednodušší bude přivézt ho sem. Přijede i s doprovodem, s kolegy mnichy, a máme v plánu udělat spoustu věcí, třeba přednášky a setkání, která budou pro lidi jedinečná a obrovsky zajímavá.

Petr Čadek: Byli bychom šťastní, kdybychom s Jitkou měli velkou rodinu • VIDEO: Adam Balažovič

Na cestách vidíte hodně dětí, které potřebují pomoc. Co to s vámi dělá?

J Když se postavíte za takovou věc, musíte mít jistotu správnosti počínání. Já byla od první chvíle nadšená. Když nemáte informační bariéru, vidíte na vlastní oči, jak efektivně Unicef pomáhá. Mě přesvědčilo to, jak přesně jsou jejich programy zacílené, bez zbytečného poplácávání se po zádech, a hlavně to, že jsou programy pomoci velmi chytré a účinné. Proto s nimi tak intenzivně spolupracuju. A že nejde pomoci všem? Jasně že vás emoce zahltí. Myslím na ty děti skoro pořád, ale nesmíte propadat zoufalství. Pláčem nikomu nepomůžu.

Pojďme k veselejším věcem. V televizi právě běží další ročník show Tvoje tvář má známý hlas. Jak vzpomínáte na své porotcování?

J Není jednoduché to připravit tak, aby to nebyla besídka nebo travesti show. Loni to bylo profesionální a zábavné, a navíc se pomohlo neziskovkám. A z toho, co všichni předvedli, si hodně lidí sedlo na zadek. Třeba moje kolegyně z divadla Hanička Holišová ačkoli je úžasná, byla téměř neznámá. A najednou celý národ viděl, co ta ženská všechno umí. Nebo Péťa Rychlý! Všichni byli senzační.

Oba dva roky jste dostala i nabídku účinkovat, vy ale zpíváte odlišné žánry. Bavilo by vás zpívat současný pop?

J Bavilo by mě takhle si zablbnout, ale nevyšlo to časově. Když se můžu schovat za roli, nestydím se.

Zač jste se schovala ve StarDance?

J Za nic! V životě jsem neměla větší trému. Ve své profesi vím, co umím, co ne, kde mám mantinely a kam je můžu posunout. Ale nikdy v životě nemůžu tančit na žádné vyšší úrovni.

Petře, může, nebo nemůže?

P Ne.

J Měla jsem děsnou trému, podlamovaly se mi nohy, nervozita mě až paralyzovala. Máte zodpovědnost za partnera, který se s vámi dře, navíc je to přímý přenos... Mrzí mě, že jsem se nad to nedokázala povznést, smyslem je užít si to, pak si to užívá i divák.

Vaše „ne“ bylo poměrně razantní, Petře. Jitku jste ale sledoval, ne?

P Musel jsem, byla to moje práce.

J Počkej, vždyť jsi mi fandil.

P To je spíš humor, vždyť jsem tě do StarDance dlouho lákal.

J Přemluvil mě. Točila jsem a bylo těžké se tanci věnovat soustředěně.

S jakým úmyslem jste přemlouval?

P S úmyslem, aby tančila.

A přesně na ten se neptám.

P S žádným jiným úmyslem. Přišlo mi, že je velmi živočišná. To jsem netušil, jak se bude stydět, když jsem ji viděl tančit na baru tak svobodně. Líbil se mi její naturel, díky němuž jsem si ji taky vzal za ženu. Je srdcařka, ne pozérka. Je otevřená, přímá, to mnoho lidí neumí, mnohdy ani já ne.

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine, které je právě na pultech.

Autor: Michala Komrsková