2°C
Aktuální koncertní šňůra je postavena na písních z Rodova – v pořadí již devětadvacátého – alba Another Country (Jiná země), které vyšlo loni v říjnu. Od té doby už získalo platinovou desku a v Británii vystoupalo až na druhou příčku hitparádového žebříčku.
Souvislost Stewartova koncertu s výročím zahájení socialistické revoluce v Rusku či spuštěním výroby vozů Trabant v bývalé NDR, které rovněž připadá na tento den, je čistě náhodná. Byť se na přelomu 50. a 60. let minulého století účastnil několika demonstrací proti jadernému zbrojení a v 70. letech podporoval hnutí za práva homosexuálů, mezi umělce, kteří by nějak zvlášť projevovali své politické názory, nepatří. O to zajímavější se pak jeví jeho přiznání v rozhovoru pro The Interview Feed o tom, jak blízcí přátelé jsou on a Donald Trump a za jakého předpokladu by z jeho amerického souseda mohl být dobrý prezident.
Celé album Another Country zní jako velmi pozitivní vyznání chlapa, který se momentálně cítí být dost šťastný.
To máte úplnou pravdu. Měl jsem za to, že mě schopnost psát písničky opustila, ale najednou se to vrátilo s ještě větší silou než předtím a mě to neskutečně těší. Jsem šťastný, že mám osm báječných dětí, nádhernou manželku, skvělou kariéru a taky se těším dobrému zdraví. Život ke mně byl víc než štědrý.
Ale až se vrátíte domů, budete moct hned vyrazit na fotbal. Touží vaši kluci po dráze profesionálního fotbalisty? Jsou dobří?
Ten nejstarší je dobrý fotbalista. Žádná hvězda, ale je dobrý. Je mu třicet, hraje fotbal, ale jeho snem je mít noční klub. Další syn je profesionální hokejista. Nedávno podepsal smlouvu s týmem na Aljašce. Ovšem u našeho benjamínka Aidena to ještě nedokážu odhadnout. Právě má období, kdy se oblíká jako holka, takže těžko říct, kudy se bude ubírat jeho cesta.
Na albu Another Country je hodně milostných písní. Ty taky vznikly z útržků vašich rozhovorů s manželkou a z toho, jak se na váš vztah díváte?
Ano. Pokaždé, když jsem na něco podobného při shromažďování podkladů pro tu knihu narazil, a bylo jedno, jak hlubokomyslné, nebo naopak banální to bylo, poznamenal jsem si to. Byly to krátké věty, úryvky z konverzace – přesně takhle prostě písničky nejčastěji vznikají.
Co máte na své ženě nejraději?
No, kromě těch zjevných fyzických atributů je to stejně jako já Londýňanka. Prostě jsem si vzal britskou holku. Je nesmírně láskyplná, plná porozumění. Je skvělá máma. Výborná přítelkyně. Je vším, co bych si jen mohl přát. Jsme spolu fakt moc šťastní.
Referendum o odchodu Británie z EU už je ale za dveřmi, dokážete si do té doby udělat jasný názor?
Snad ano, budu se snažit získat ještě další informace. Je ale možné, že se nakonec prostě přidám k předpokládané většině. Tím, že trávím spoustu času v Los Angeles, možná to celé necítím dostatečně naléhavě. Vypadá to, že tady by se mohl stát prezidentem můj dobrý kamarád Donald Trump.
Kamarád? Vy žertujete, že?
Vůbec ne. Donalda znám opravdu velmi dobře. Bydlíme v Palm Beach kousek od sebe.
Aha. Navštěvujete se?
Jo. Chodím k němu na Nový rok a taky o Vánocích. A potkáváme se i jindy.
Myslíte si, že by z něj byl dobrý prezident?
Nevím. Myslím, že pokud se obklopí kvalitními spolupracovníky – vzpomeňte si, jak byl vysmívaný Ronald Reagan, když nastupoval do funkce, jenže pak si k sobě vybral dobré lidi. Jenže Hillary Clinton určitě v kampani ještě přitlačí. A pokud dojde na jejich vzájemný střet, Hillary nejspíš vyhraje, je bezpečnější variantou. Budou ji volit i republikáni, kteří si nepřejí Trumpa, což je přesně ten okamžik, který může rozhodnout.
Celý rozhovor a další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine.
