2°C
Některá mladá děvčata, jako jste vy, moc na kosmetiku nechodí, jak to je to s vámi?
Taky jsem na kosmetiku moc nechodila, ale vzhledem ke svému povolání, kdy na sebe během jednoho představení líčím jednu až tři vrstvy make-upu a líčidel a na natáčení nás xkrát za den přeličují. Taky je mi už šestadvacet let, takže jsem shledala, že je čas začít se o pleť trochu starat.
Jaká je tedy vaše denní rutina?
Mám velkou morální krizi, když se večer neodlíčím, takže se snažím poctivě odlíčit, vyčistit pleť, namazat se krémem a to je zatím všechno, co zvládnu. Občas i oční krém. Jednou do měsíce si zvládnu dát i pleťovou masku a peeling, ale ne moc drsný, protože to moje pleť nemá ráda.
Kosmetika, kterou tento salon používá, je založena na japonském hedvábí, už jste ji vyzkoušela?
Právě že ano a byla jsem s ní hrozně spokojená. Nepotrpím si na luxusní kosmetiku, mám ráda své oblíbené produkty a u těch zůstávám, ale po tom, co jsem objevila Sensai kosmetiku, především čisticí emulzi nebo co to je, já tomu říkám blátíčko, tak jsem zjistila, že pleť potom dostane úplně jinou strukturu než normálně.
Japonci jsou mnohdy dost blázniví a pro krásu by udělali cokoli. Používají třeba žáby a jinou havěť, dokázala byste něco podobného vyzkoušet?
Viděla jsem i pijavice. Nevím, k čemu je to přesně, v lékařství se používají už dlouho, ale teď je používají i v kosmetice a to bych nesnesla, mám z těchhle živočichů hroznou fobii. Jako hlemýždí sliz na oči a podobné bizarnosti, já se na to rozhodně necítím. Kdyby to byl takový zázrak, že by mě to vypnulo na patnáctiletou dívenku, tak možná bych nad tím uvažovala, ale myslím, že ani to by mě nepřesvědčilo, je to nechutné.
Vy se bojíte stárnutí?
Nebojím a dokonce se docela těším. Doufám, že mé fyzické stárnutí půjde ruku v ruce s mou profesí. Že se přehoupnu do charakternějších postav nebo do trpících matek a podobně, na to se moc těším. Vzhledem k tomu, že mám krásnou a přirozeně stárnoucí maminku a vůbec všechny ženy v mém okolí a rodině umí stárnout s grácií, nemám pocit, že bych v budoucnu vyhledávala pomoc. Vůbec neodsuzuju plastiky, když jsou ze zdravotních důvodů nebo podpoří někomu sebevědomí, ať si každý dělá, co sám uzná za vhodné. Já si myslím, že to vyhledávat nebudu, ale nikdy neříkej nikdy, protože netuším, co se mi stane v hlavě, až mi bude padesát.
Zmínila jste maminku a byl zrovna Den matek, čeho si na mamince vážíte?
Vážím si všeho. Je to krásná otázka, ale dost složitá, protože bych nerada na něco zapomněla. Vážím si toho, jak se o nás starala, ale to je zásluha obou dvou rodičů. Vydrželi spolu přes třicet let, za což je strašně obdivuji. Ještě k tomu jsou stále spokojení a teď, když už mají obě dvě dcery z domu, po tom, co jim dali všechno, tak si umí užívat život. Nechci říkat nanovo, protože si ho užívali pořád, ale cestují, maminka začala podnikat a je plná elánu a nadšení, a to na ní obdivuju. Jsou to takoví spokojení méďové a mě hrozně těší vidět je spolu.
To máte krásný vzor, chtěla byste to mít takhle i ve svém životě?
Myslím si, že není nic špatného na tom mít rodinu a děti a být dobrá máma. Jelikož jsem v tom vyrůstala, tak bych to asi chtěla, ale to se všechno ještě uvidí, protože v mém povolání nepracuji od osmi do čtyř. Můj život je diametrálně odlišný, tak jsem zvědavá, jak to budu zvládat. Chtěla bych vařit každý večer teplé večeře, ale nevím, jak to s divadlem půjde dohromady.
Myslíte si, že v dnešní uspěchané době lze ještě najít někoho, s kým budete třicet let?
Já v to věřím. Mám vdanou sestru a skvělého švagra a spoustu dalších šťastných párů. Společnost může působit uspěchaně, doba se stále mění a stejně tak mezilidské vztahy, ale jsem přesvědčená, že pokud chce někdo žít v páru, a to odlišného pohlaví nebo stejného, tak jim to vydrží. Myslím si, že rozvodovost není trend, lidé, kterým na tom záleží, se společností ovlivnit nenechají.
Je květen, měsíc lásky a jaro, cítíte, že by se vám zapalovala lýtka?
První máj mám raději než Valentýna. Miluji jaro, je to moje nejoblíbenější období. Všechno se, stejně jako já, probouzí po zimě, kterou moc dobře nesnáším.
