3°C
Jaká jste máma?
Rozhodně nejsem úzkostná a přestrašená. Až teď si uvědomuju, jak moc mě v tomhle ovlivnila Afrika. Viděla jsem, co všechno tamní děti ve dvou, třech letech umějí a co taky k životu nepotřebují. Nepřevařuje se jim voda, nepotřebují sto hraček ani dvacet zájmových kroužků. Neřeší se, jestli snědli hlínu, nebo ne. Dítě vydrží často mnohokrát víc než dospělí, má gumové tělo, je fantasticky přizpůsobivé. V tomhle jsme na sebe hodně naráželi s Michaelem.
Proč jste se vlastně vy dva rozešli?
Pořád si Michaela vážím kvůli tomu, proč jsem se do něj i zamilovala. Do jeho profesionality, inteligence, charakteru… ale každodenní život je o něčem jiném. Tam na sebe naše povahy narazily a byly úplně neslučitelné.
Jak to teď mezi vámi funguje?
Musím zaťukat, daleko lépe, než jsem si kdy dokázala představit. Teprve až když jsme se rozešli, se z Michaela stal opravdový táta. Jsme už schopní spolu trávit čas všichni tři dohromady, dokonce hlídal i u mě doma. Taky si cením toho, že Davida přijala Michaelova bývalá rodina včetně jeho bývalé ženy Marshi, se kterými dnes bydlí v jednom domě. Měla jsem strach, že nikdy pořádně nepozná svoje sourozence, a teď s nimi tráví každý týden jeden den.
Jak si představujete svoji budoucnost?
Aby byl David zdravý, šťastný a abych našla partnera, který by měl rád mě i jeho. A já zase případně jeho děti a život, který vede. A aby se vedlo mému nadačnímu fondu Asante. Je totiž stále těžší shánět sponzory.
Celý rozhovor s Lejlou Abbasovou a ještě mnohem více se dočtete v novém čísle tištěného Blesku pro ženy.
